Proč stoupá počet císařských řezů?

I porodníci a gynekologové, kteří na sobě objevili teprve první šedé vlasy, zaznamenali neobvyklý vývoj v kolektivním vnímání císařských řezů za posledních třicet let. Domnívám se, že za vysokou frekvencí císařských řezů (s.c.) v USA se skrývá celá řada faktorů a že pokračující nárůst je nevyhnutelný. Nyní se zmíním o epidemiologii císařských řezů, v dalších částech se podíváme, jak zvládnout jejich příval v porodnicích a blížící se možnost zavedení elektivních císařských řezů.
Frekvence císařských řezů začala stoupat v 70. letech 20. století, kdy představovaly asi 5 % všech porodů. Počátkem 80. let znepokojil gynekology a porodníky zdánlivě strmý a neopodstatněný nárůst frekvence císařských řezů, což bylo považováno za ohrožování zdraví žen a našeho finančního rozpočtu. Následkem bylo, jak někteří tvrdí, ukvapené uznání bezpečnosti a efektivnosti pokusů porodit vaginálně po předchozím císařském řezu. Četnost vaginálních porodů po předchozích císařských řezech tak dosáhla v polovině 90. let vrcholu. Po krátkém poklesu v letech 1989 až 1996, který byl zapříčiněn národním „experimentem“ s vaginálními porody po předchozích císařských řezech, se četnost s.c. vrátila ke svému stoupajícímu trendu z 20,1 % ke 26,1 % – největší četnosti, která byla kdy zaznamenána – s nárůstem o 7 % jen v roce 2002. Pokles vaginálně vedených porodů po předchozím císařském řezu je nesporně nejvýznamnější faktor podporující nárůst frekvence s.c. Od roku 1996 poklesla četnost vaginálně vedených porodů po předchozím s.c. o ohromujících 55 % a jen v posledním roce dokonce o 23 %. Základní příčinou je zjištění, že takové pokusy o porod jsou spojeny s větší perinatální morbiditou a mortalitou, než jsme původně předpokládali, obzvlášť v případě použití oxytocinu a/nebo prostaglandinů k zrání děložního hrdla.
…

Komentář

Autor: Prof. MUDr. Aleš Roztočil, CSc.

Nejsou to jen Spojené státy americké, které čelí dramatickým změnám ve způsobu vedení porodu, a to zejména zvyšování podílu císařských řezů na úkor vaginálního vedení porodu, ale tento trend postihuje, byť z mnoha odlišných příčin, i země starého kontinentu, Českou republiku nevyjímaje. Tento nárůst frekvence císařských řezů je natolik markantní, že podněcuje nejen reflexe porodníků, ale stává se také problémem celospolečenským, a to zejména, jak uvádí autor, v oblasti finančně organizační. Matně si vzpomínám na mezikrajský seminář moravských gynekologů v Třinci v roce 1978, kde naši starší kolegové s jistou dávkou pýchy prezentovali téměř 5% frekvenci císařských řezů v České republice jako přiblížení se západoevropským státům, což v tehdejším kontextu znamenalo v určitém smyslu kladné hodnocení našeho porodnictví. V té době ještě navýšení císařských řezů šlo ruku v ruce se snížením počtu intrapartálních hypoxických inzultů, traumatizace plodu, neonatálních infekcí a jiných závažných stavů u matky, plodu a novorozence. Tato pionýrská doba nárůstu císařských řezů je již nenávratně pryč. Vzhledem k propracování bezpečných operačních technik a zajištění pre-, intra- a postpartální péče se stává z císařského řezu, který bezesporu zůstává velkou abdominální operací, výkon s minimem komplikací. Stálý, nicméně relativně přijatelný pomalý nárůst frekvence císařského řezu v České republice naznal signifikantní skok v meziročním období 2002/2003 a nyní s netrpělivostí očekáváme výsledky celoroční perinatální analýzy za rok 2004, kde budou mimo jiné vyhodnoceny i výsledky naší „sekční aktivity“. V současné době neexistují relevantní data analyzující celostátně příčiny nárůstu císařských řezů v České republice z hlediska indikace k jeho provedení. Lze jen spekulovat, že kromě důvodů čistě medicínských jde o indikace s pozadím erudice porodníka, jeho přístupu k řešení porodnických patologií a prevenci komplikací. Existují však také důvody organizační, kompetenční, sociální a – v našich podmínkách snad minimálně – finanční.
…

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 1/2005, strana 6

Zdroj: