Proč v Česku chybějí léky?

Chybějí léky v lékárnách proto, že jsou v Česku levné a stávají se předmětem reexportů? Nebo si dodavatelé vybírají lékárny, kterým léky dodají, takže v menších lékárnách pak některé léky nejsou? Tradiční příčinou je výpadek dodávky či přerušení výroby. Ať je však důvod jakýkoli, lékárníci musejí lék pro pacienta sehnat: urgovat dodavatele, vyprosit si ho v jiné lékárně, anebo kde je to možné, nabídnout stejně účinnou náhradu. Záměna léku v lékárně se ovšem lékařům nelíbí. Zeptali jsme se lékárníků a lékařů: Setkali jste se ve své praxi s nedostupností u nás registrovaného i obchodovaného léku? Jak jste tuto situaci řešili? Myslíme běžné léky, které nejsou například kvůli výpadku, reexportu, dodavatel je přestane dovážet kvůli nízké ceně. Pověstná tím je Strattera (atomoxetin), která okamžitě mizí do Německa, kde je podstatně dražší.

• MUDr. Andrea Vocilková,

kožní ambulance, Praha

V dermatologii stále něco postrádáme. Naposledy jsme řešili dlouhodobý výpadek Framykoinu v masti. Chyběl Bactroban, chybí Septonex substance do magistraliter přípravku, Dalacin T roztok, Pimafucort, Lipobase. To jen tak namátkou. A co můžeme dělat – nahrazujeme tyto léky, jak se dá. Hlavně podobnými magistralitami.

• Mgr. Leona Štěpková,

Lékárna Medea v Hostomicích a Hrobu

S nedostupností dříve běžných léků se setkávám denně. Po přečtení tohoto dotazu jsem si otevřela dnešní objednávku a spočítala, že mám 15 léků v záznamu. To znamená, že distributor mi je pošle, až mu přijdou. Počet těchto položek roste a celá řada z nich už se nedá nikdy „normálně“ objednat. Distributor jich dostane omezené množství, a hned jak přijdou, okamžitě se vyprodají a zase nejsou. To se opakuje a nutí mě to dělat si větší a větší zásoby. Nemám čas a ani chuť zjišťovat důvody, proč ten který lék chybí, protože velkou část svého času a energie věnuji tomu, abych ho sehnala. Mezi nedostupnými přípravky se objevují i ty naprosto běžné: Bactroban ung., Bigital 90×5/5 mg, Diazepam tbl 5 mg, Dorsiflex, Egiloc succ. 100×25, 100×50 a 100×100 mg, Euphyllin CR 100 mg, Fucidin ung., Giona Easyhaler 200 a 400 μg, Lamictal 50 mg, Muscoril amp., Neurol 0,5 mg a Sab Simplex gtt.

Z celé situace jsem znechucená a připadám si, jako když jsem byla ještě za studií na praxi (to bylo ještě „za komunistů“, jak říkáme) a v lékárně jsme měli dlouhý seznam léčiv, která dlouhodobě nejsou. A když náhodou tyto léky přišly, nesměly se běžně vydávat. Byly někde schované (tzv. pod pultem, i když v lékárnách máme táry) a o výdeji rozhodovala šéfová. Po více než dvacetileté praxi v lékárně s téměř automatickým systémem objednávek jsem teď nucena uchylovat se k obvolávání, prosbám, papírkům s telefony na pacienty a objednávání nedostatkových léčiv na co nejdelší dobu, abych nevypadala před lidmi jako úplný blbec, který není schopen mít v lékárně léky, které potřebuje pro své pacienty.

• MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně SPLDD ČR

Ano, setkala jsem se s nedostupností u nás registrovaného léku, a to opakovaně. Uvedu tři příklady, které mě napadají v první řadě. Asi největším problémem v případě ordinace praktického lékaře pro děti a dorost je nedostupnost léku Rectodelt supp. Jedná se o čípky s obsahem kortikoidu. Tyto čípky se běžně používají u akutních stavů, které mohou dítě vážně ohrožovat, a stav dítěte vyžaduje v některých případech i následnou hospitalizaci na dětském oddělení. Rektálnímu podání je dávána přednost zejména u malých dětí. Typickým příkladem je diagnóza akutní laryngitidy, která se u malých dětí vyskytuje poměrně často. Již delší dobu a opakovaně tyto čípky nebyly či nejsou v lékárnách k dispozici. To je problém zejména při léčbě malých dětí od kojeneckého až po předškolní věk, kdy podání jiné formy je problematické. Situaci jsem řešila zajištěním obdobných čípků vyrobených v lékárnách na individuální předpis a po domluvě s lékárnou. U těchto čípků je nevýhodou krátká trvanlivost, nutnost řádného poučení a označení. Dalším problémem byl nedostatek sirupové formy bronchodilatancií, kdy byl výpadek léku Spiropent sir., Ventolin sir. a jemu podobných léků. Ne vždy lze použít v primární péči preferovanou inhalační bronchodilatační léčbu. Zejména u dětí s akutním bronchospasmem je někdy potřebné podat tyto léky. Pokud nejsou dostupné a spolupráce dítěte či rodiny při inhalační terapii není dobrá, nastává problém a dítě musí být např. odesláno k hospitalizaci, kde léčbu zajistí odborný personál.

Také výpadek sirupové formy penicilinu (byť jen na kratší dobu) byl v ordinacích PLDD velký problém při léčbě malých dětí, neboť se jedná o ATB, které je lékem první volby u některých běžných infekcí dětského věku. Dále nám v běžné praxi chybějí antibiotické masti, dlouhodobě je nedostupný Bactroban, chyběl Framykoin, nedostupné jsou oční kapky O‑Septonex a další.

• PharmDr. Lubomír Chudoba,

prezident České lékárnické komory

Průběžně je nedostupných několik desítek léků. Některé může lékárník se souhlasem pacienta nahradit v rámci tzv. „generické substituce“. Jindy ale léčivý přípravek jednoduše zaměnit nelze a jeho včasné zajištění je spíše loterie. Nevíte, zda lék opravdu není a nebude dlouhodoběji, nebo zda je k dostání jen ve „V.I.P. lékárnách“. K nedostupnosti také přispívají ohromné rozdíly v doplatcích, které jsou způsobeny hrátkami s cenou na straně výrobce a které stát dosud nepochopitelně přehlíží. Odhalit skutečný důvod nedostatku léčiva nemusí být jednoduché. Část výrobců se většinou alibisticky schovává za reexporty, v některých případech jim ale musím dát za pravdu. V minulých týdnech si některé lékárny stěžovaly např. na nedostatek léku Avamys, Esmya, Keppra, Lamictal, Neupro, Strattera, Vesicare, Zypadhera atd. A v seznamu léků reexportovaných z České republiky do zemí Evropské unie prý část z nich figurovala. Obdobně se nadále vyvážejí léky určené jen pro specializovaná léčebná centra. Nerozumím tomu a pasivitu české exekutivy nechápu. Zajímalo by mě proto nejen to, kdo, jakým způsobem a s čím „posvěcením“ si na vývozech přivydělává. Za důležité také považuji znát bod zlomu, kdy opojení z nízkých cen převáží odpovědnost za dostupné léky.

• MUDr. Zorjan Jojko,

kardiologická ambulance, Praha, předseda Sdružení ambulantních specialistů

Takto negativní zkušenost (výpadek léku bez náhrady) ze své praxe nemám. A z členů Rady SAS, kteří mi na dotaz odpověděli, nikdo nenapsal, že by se dostal do problému, kdy by neměl nějaký lék nebo jeho přiměřenou náhradu při péči o pacienty.

• Mgr. Aleš Krebs,

Lékárna Slatinice, Olomoucký kraj

V naší venkovské praxi jsem s nedostupností některých léčiv konfrontován prakticky denně. Řekl bych, že se situace v průběhu let zhoršuje. Je to velmi nepříjemné pro lékárníky i jejich pacienty. Řešení se v praxi příliš mnoho nenabízí, vyplývají spíše z důvodu nedostupnosti konkrétního léčiva a případné možnosti jeho náhrady. Pokud je dostupná adekvátní náhrada a pacient s ní souhlasí, je řešení jednoduché. Setkáváme se ale často i s případy, kdy daný lék nemá náhradu a není dostupný vůbec, případně pouze v přísně limitovaném množství prostřednictvím speciálních modelů dodávek. Pak jsou po nás někdy požadovány pro jeho dodání například anonymizované fotokopie receptů, což osobně považuji za nehoráznost. I přes to, že to podle některých vyjádření není v rozporu s právním řádem. Pro lékárníka je naprostým základem a standardem mít možnost zajistit lék pro pacienta ještě před tím, než přijde do lékárny, což se bohužel nezřídka nedaří ani u chroniků využívajících pravidelně služeb „své“ lékárny. V extrémním případě by současný trend mohl vést k situaci, kdy budeme postupně dodavateli nuceni do objednávek kopírovat podstatnou část receptů a pacienti budou na své léky zbytečně čekat. Vzhledem k tlakům z mnoha různých pozic bude velmi složité najít funkční model, který by skutečně vyřešil zmíněné situace ve prospěch zdravotníků a především jejich pacientů. Z mého pohledu se zatím ukázal nejúčinnější model, který je proti reexportům zaveden do legislativy na Slovensku.

• Mgr. Marek Hampel,

Lékárna u Hradeb, Hlučín, Moravskoslezský kraj, předseda představenstva Grémia majitelů lékáren z. s.

Každý den jsme v lékárnách vystaveni situacím, kdy běžné léky vůbec nejsou, a tak musíme pro pacienta velmi složitě zjišťovat jejich dodání. Musíme telefonovat do velkoobchodů, výrobcům, dívat se na stránky SÚKL, zda není hlášeno přerušení či ukončení dodávek do Česka. Všude musíme doslova „řvát“, abychom alespoň jedno balení konkrétního léku zajistili pro pacienta. Těch případů je strašně moc a děje se to každý den. Seznam nedostatkových léků by vydal na samostatnou přílohu těchto novin. Situace je kritická a vykazuje znaky kolapsu v systému zásobování našeho trhu s léčivy. Nedostatek léků je nyní řešen tak, že přednostně jsou zásobovány nemocnice a řetězcové lékárny, majetkově propojené se svým velkoobchodem. Dochází tak k diskriminaci některých pacientů, kteří jsou rozděleni na dvě kategorie – jedna kategorie pacientů se dostane ke svým lékům včas (ale takových je málo) a ta druhá, podřadná (většinová), se ke svým lékům nemá šanci dostat, a když ano, pak až za delší časový úsek, zpravidla do měsíce. Nejhorší jsou ovšem situace, se kterými se setkáváme v každém kraji, a to jsou tyto: Do lékárny přijde konkrétní pacient s platným receptem, uvedený lék nemáme v lékárně skladem, ale víme, že lék má velkoobchod k dispozici. Pokusíme se objednat, ale ouha, naší lékárně ho odmítnou dodat a dodají ho do lékárny konkurenční. Dokonce jsme svědky, že konkrétní léky nejsou velkoobchodem záměrně nabízeny všem lékárnám a jsou nabízeny a přednostně dodávány jen do nemocnic a vlastních řetězcových lékáren. Změnu tohoto kritického stavu očekávám v praxi ale až od účinnosti novely zákona o léčivech – to je někdy koncem roku.

• MUDr. Milan Kubek,

soukromá cévní ambulance, Praha, prezident České lékařské komory

Občas nějaký lék není, dozvídáme se to od pacientů, kteří se přijdou ptát, co mají dělat. Ale mnohem častější praxe je, že lékárna lék zamění tak, aby to pro ni bylo výhodné. Lékárny si často domlouvají množstevní slevy s některými firmami, berou léky přednostně od nich, za to mají slevy a víc vydělají, zejména se to týká řetězcových lékáren. Pacientům je kvůli tomu zbytečně měněna léčba, nahrazována za léky, které mají sice stejnou účinnou látku, ale jmenují se jinak. Mate je to, někteří pak nevědí, co užívají, nemají důvěru k léčbě, když se jim neustále mění. Jsou i případy, že zmatený pacient bral dvojnásobnou dávku, protože měl dva obdobné léky pod různými názvy. Výpadek léků občas je, týká se to hlavně levných léků, o které nemají výrobci ani distributoři moc zájem, dlouho například nebyla mast Framykoin.

• Mgr. Jakub Dvořáček, MHA,

výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu

Příčin nedostupnosti léků je víc, klasicky je to problém ve výrobě, kvůli tomu teď byly složitě dostupné například některé imunoterapeutické vakcíny. Takže je to dáno výrobními problémy a pak kapacitami výrobce, protože pro malý trh, jakým Česko je, se špatně plánuje. ČR jako země, kde ceny léků jsou nejnižší, je pro dodavatele… nechci říct úplně na konci, ale hůře se k lékům dostáváme. Nevidím jako zásadní problém, že by se dodávaly léky selektivně. Hlavně je nedostupnost dána tím, že jsme jedna ze zemí, která nemá opravdu funkční opatření proti reexportům. Na Slovensku dnes díky nové legislativě klesly reexporty o 90 procent. To znamená, že dostupnost léků tam je lepší, je i mnohem lepší dostupnost přípravků pro lékárníka, protože výrobce ví, že když lék do země přiveze, tak tam pro pacienta zůstane. To u nás nefunguje, šli jsme cestou malého vylepšení. A díky tomu, že Slovensko reexporty tak rázně upravilo, jsme pro reexporty jednou z posledních zdrojových zemí.

• MUDr. Pavel Vepřek,

iniciativa Zdravotnictví 2.0

Výpadky ve výrobě vždy byly a budou. To, že se distributoři snaží směřovat léky do vybraných lékáren, je jejich obchodní politika a musíme se ptát, jestli všechny lékárny, které u nás máme, opravdu potřebujeme z hlediska jejich využití, zda by síť nemohla být reorganizována, stejně jako síť ostatních zdravotních služeb. Reexporty se týkají, myslím, poměrně malého okruhu léků, nejsem si vědom, že by to vedlo k zásadnímu ohrožení pacienta. Je to prostě situace, kdy někdo na lécích vydělá peníze, ale léky se nakonec k pacientům dostanou. Spíš vidím problém u léků, které jsou na trhu dlouho, jsou velmi levné, mají nastavenou nízkou maximální cenu a jsou stále velmi potřebné a účinné. Pro výrobce ale už je nerentabilní je vyrábět, jsou to historické léky s úhradou nastavenou v 90. letech, například Framykoin. Pokud se lékařům nelíbí, že lékárníci mohou zaměňovat předepsaný lék za jiný se stejnou účinnou látkou, zákon to povoluje. Je potřeba pacientům vysvětlovat, že jsou generické léky, které obsahují stejnou molekulu, jen mají jinou barvu krabičky. Rozhoduje cena, pokud je splněna elementární kvalita. A spíš než aby se to dělo v lékárně, mělo by se to dělat na úrovni pojišťoven, aby to mělo ekonomický význam pro systém, ne pro konkrétní lékárnu.

Zdroj: MT