Prof. Evžen Čech: Dát důvěru schopným…

Začněme tím, kudy vedla vaše cesta k medicíně a v ní pak ke gynekologii a porodnictví.
Pocházím z jihočeského kovářského rodu a mí pradědečkové, byť nebyli příliš bohatí, si velice zakládali na tom, že nemuseli na robotu. Můj dědeček se ale jako páté dítě už do kovárny nevešel, a tak se vydal do světa. Svou jihočeskou tvrdost si ovšem zachoval, což znamenalo, že si nenechal od nikoho nic líbit. A výsledek? Časté stěhování a změna působišť, z nichž poslední byly Dolní Počernice. Právě tam jsem se narodil i já. Tam mě také učitel nasměroval ke studiu na Akademickém gymnáziu, a odtud už vedla má cesta přímo na medicínu. Již během studií jsem se díky bratrovi velmi brzy dostal do nemocničního prostředí a k praktické medicíně. Už od druhého ročníku medicíny jsem docházel do kladenské nemocnice – nejprve jen do laboratoře, ale pak i k bratrovi na traumatologii a na porodnici, měl jsem proto možnost spoustu věcí nejen vidět, ale postupně také sám dělat – včetně vedení porodů. Dostal jsem tam velmi dobrou školu. Díky tehdejší spolupráci s porodními babičkami, od kterých jsem se hodně naučil, jsem také už tehdy přivedl na svět velkou řadu dětí. Byl jsem za to velmi vděčný zejména poté, když jsem se po skončení studií ocitl v praktickém životě a v praktické medicíně. Zamířil jsem opět do jižních Čech a začal pracovat v nemocnici v Českém Krumlově. Bylo to rovněž nesmírně cenné a plodné období, protože jsem měl možnost pracovat v nemocnici i v terénu, kromě gynekologie jsem pracoval i na chirurgii, kde jsme museli vzhledem k blízkosti vojenského prostoru spoluřešit i velmi těžké úrazy, zastupoval jsem obvodního lékaře v Horní Plané a jako bývalý sokol jsem byl ředitelem pověřen dělat i tělovýchovné lékařství. A jak jste se dostal do Prahy?
Právě když jsem udělal atestaci, to bylo v roce 1960, byl vypsán konkurs na dvě místa na I. gynekologicko-porodnické klinice UK v Praze, a já spolu s dr. Červenkou jsme vyhráli. Musím říci, že jsem měl opět štěstí, neboť jsem zde potkal řadu skvělých lidí a mnoho se od nich naučil. Prošel jsem zde různými oblastmi, ale postupně jsem se soustředil hlavně na ultrazvukové vyšetření, i když pro většinu lidí to zpočátku byly jen jakési podivné vlny a práce s nimi něco jako šamanství.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2005, strana 23

Zdroj: