Prof. Šamánek – život zasvěcený vrozeným srdečním vadám

Co člověku táhne hlavou, když se změní z lékaře – byť uznávaného – ve člena České lékařské akademie?
Pro mne to bylo za prvé překvapení. Samozřejmě jsem byl informován o tom, že se mám stát členem, ale nebral jsem to jako definitivníaužvůbecjsemnepočítal s tím, že to bude oznámeno v úvodu slavnostního koncertu České lékařské akademie. Za druhé mi blesklo hlavou, že když se mi dostává takovýchto poct, budu už asi opravdu starý.
Ale vždyť 74 let není zase takové stáří! A spolu s tebou jsou členy ČLA i další významní lékaři, mnohem mladší než ty.
Já myslím, že stárnutí je závažná věc. Stárnout se musí umět a musí se to dělat uvědoměle. Proto jsem chtěl odejít do důchodu v šedesáti. Ovšem v době po revoluci bylo třeba, abych vydržel dva tři roky a převedl Dětské kardiocentrum přes bouřlivé období. Nicméně když jsem před lety oznámil, že odcházím z vedoucí funkce v kardiocentru ještě před dosažením důchodového věku, byl to pro všechny šok. Ale já myslím, že jsem udělal velmi dobře – odešel jsem v době, kdy jsem nemusel, kdy jsem ještě byl stejně výkonný a úspěšný jako předtím. A kdy jsem se mohl podílet na rozhodnutí o tom, kdo a jak povede pracoviště po mně.
Ovšem členství v Akademii ti určitě nebylo uděleno za to, žes z vedení Dětského kardiocentra odešel, ale za to, žes ho vybudoval. Že jsi u nás rozvinul nejprve diagnostiku a potom i komplexní léčbu vrozených srdečních vad, že jsi se svými kolegy prosadil echokardiografický sreening rozených vad již u plodů v průběhu gestace a rozvinul prenatální kardiologii.
Asi ano. Ale vše jednou končí a je třeba s tím počítat.
…

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2005, strana 22

Zdroj: