Prof. Tomáš Zima – partnerství laboratoře a kliniky je nezbytné

Před několika málo týdny jste vystupoval na pódium Rudolfina, abyste převzal diplom jednoho z nových členů České lékařské akademie. Vzpomínáte si, co vám při tom běželo hlavou?
Byl jsem především překvapen, neboť jsem se to dozvěděl až na místě. Za druhé jsem cítil určitý stres a především pokoru, protože jsem to považoval za velkou poctu. Když se řekne biochemie, vybaví se obor spíše teoretický – klinická biochemie naopak už svým názvem deklaruje úzký vztah ke klinice. Jaký je poměr těchto dvou stránek na počátku 21. století?
Řekl bych především, že Ústav klinické biochemie by bez komunikace s kliniky nemohl fungovat a musel by zahynout. A musí to být vztah partnerský, protože na jedné straně nejméně 70 % všech rozhodnutí lékaře je postaveno na laboratorní diagnostice (příkladem může být diagnostika infarktu myokardu, diabetu nebo metabolického syndromu), na straně druhé klinický biochemik dostává od kliniků celou řadu impulsů k vytvoření určitých algoritmů nebo zavádění nových metod a postupů atd. Interakce být musí, je, rozvíjí se nejen v diagnostické oblasti, ale i ve sféře výzkumné činnosti včetně chirurgických pracovišť – spolupráce existuje s Urologickou klinikou, I. chirurgickou klinikou, Klinikou kardiovaskulární chirurgie, s neurochirurgy, otorinolaryngology a samozřejmě i s interními obory. Zatím jste ve své odpovědi zůstával na obecné úrovni; můžete být konkrétnější a prozradit, jak si vztah s klinikou udržujete vy sám?

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2005, strana 23

Zdroj: