Prostorový hlavolam v mozkové kůře
Vzpomínáte si na začátky svých medicínských studií, kdy jste v přítmí učebny histologických praktik vkládali pod objektiv mikroskopu preparát řezu mozkové kůry? Ve srovnání s rozkvetlým paloukem příčně říznutých krypt sliznice tlustého střeva nebo s girlandami lemujícími koloid ve folikulech štítné žlázy to bylo veliké zklamání. Namísto očekávaného nového estetického zážitku nám okulár mikroskopu promítal do oka jen pár buněčných jader, stěží rozeznatelná tělíčka pyramidových buněk a vatovitý neuropil mezi nimi. Jakési modrorůžové, hematoxylineosinové nic. Více vjemů, které mohly uspokojit naše estetické cítění i didaktickou názornost, přinášely preparáty impregnované stříbrem a zlatem s dobře patrnými výběžky nervových a gliových buněk. Pamětníci mi dají za pravdu, že ani jejich vzhled nesvědčil o tom, že zanedlouho, až se více uplatní elektronová mikroskopie, bude právě tato esteticky nepřitažlivá tkáň mozkové kůry označena za nejsložitější hmotu, která je lidstvu v současné době známa. Ultratenké řezy ve třech rozměrech
Alespoň patnáct let trvalo, než elektronoví mikroskopikové našli odvahu prohlížet a studovat nejen jednotlivé nahodilé ultratenké řezy mozkové kůry, ale i série řezů, tedy třetí, nejen plošný, ale i hloubkový rozměr. Nejméně další dvě desetiletí uplynula, než jim diamantové nože umožnily znásobit řezy v sérii z desítek na stovky a dokonalejší počítače s chytřejším programovým vybavením usnadnily zpracování trojrozměrných informací. Mikroskopie pak rychle začala využívat – v míře předtím naprosto nebývalé – trojrozměrnou rekonstrukční analýzu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2005, strana 9
Zdroj: