Provádění studií u vzácných nádorů je možné
Na konferenci Gastrointestinal Cancers Symposium 15. až 17. ledna 2009 v San Franciscu v USA byly prezentovány v tomto oboru dvě významné práce. První z nich je německá multicentrická studie PROMID. Jde o randomizovanou, dvojitě zaslepenou studii fáze IIIb, hodnotící efektivitu analoga somatostatinu u metastazujících, dobře diferencovaných NET střední části zažívacího traktu (dle starší nomenklatury midgut karcinoidy). Studie zahrnuje 85 dosud neléčených pacientů, randomizovaných do dvou ramen, v prvním byli léčeni oktreotidem LAR 30 mg jednou měsíčně, kontrolní skupině bylo podáváno placebo. Někteří ale upozorňují, že nebylo dosaženo plánovaného náboru 165 subjektů. Primárním výsledným ukazatelem byl medián doby do progrese nádoru (Time to Tumor Progression – TTP), který byl oproti placebu významně prodloužen u osob léčených oktreotidem, zejména u případů s metastatickým postižením jater v objemu menším než deset procent. Medián doby do progrese byl u léčené skupiny významně delší, činil 14,3 měsíce, u skupiny na placebu šest měsíců (Hazard Ratio – HR: 0,33; 95% interval spolehlivosti: 0,20–0,57; p = 0,000037). Nejčastějším efektem léčby byla stabilizace nemoci, jíž bylo dosaženo u 64 % léčených subjektů a u 37,2 % osob na placebu.
Efektu bylo dosaženo u funkčních i nefunkčních tumorů, což je významné, neboť je známo, že analoga potlačují karcinoidový syndrom a navozují stabilizaci nemoci u dvou třetin léčených, ale hodně se o diskutovalo o tom, zda dosahují analoga účinku i u endokrinně nefunkčních tumorů. Výsledky studie odpovídají tedy kladně na otázky, jestli má oktreotid antiproliferativní účinek a zda prodlužuje dobu do progrese nádoru. Fakt, že oktreotid je efektivnější při menším rozsahu postižení jater, poukazuje na nutnost včasné léčby a dále nabízí úvahu, zda cytoredukce jaterních metastáz pod 10 % nádorové „nálože“ jinými modalitami, např. embolizací, usnadní zmíněný efekt oktreotidu. V souladu s designem studie je možno léčit i nemocné s NET neznámé primární lokalizace, pokud jsou jasně vyloučeny jiné lokalizace nežli střední část zažívacího traktu, což je v praxi důležité, neboť významné procento představují NET s neznámým primárním zdrojem. Jsou však zapotřebí další větší studie k posouzení, jak je cytoredukční účinek oktreotidu ovlivněn proliferačním indexem Ki‑67 či dalšími faktory.
Studie RADIANT‑1
Druhou prací byla multicentrická studie fáze II zkoumající efektivitu inhibitoru mTOR RAD001 (everolimus) s depotním oktreotidem anebo bez něj u pankreatických NET progredujících i po chemoterapii. Jde o studii RADIANT‑1. U pacientů, u nichž došlo k progresi NET pankreatu po systémové chemoterapii, jsou další léčebné možnosti velmi omezené. V prvním stratu bylo léčeno 115 nemocných 10 mg RAD001 (everolimus) a v druhém stratu bylo 45 osobám podáváno 10 mg RAD001 + Sandostatin LAR. Primárním výsledným ukazatelem studie je response rate a přežití bez progrese (Progression‑Free Survival – PFS). V obou stratech bylo dosaženo parciální odpovědi v 7,8 % pro stratum 1 a 4,4 % pro stratum 2 a stabilizace nemoci 68,7 % vs. 77,8 %. Medián PFS činil 9,3 měsíce vs. 12,9 měsíce. Patnáctiměsíčního přežití v 1. stratu bylo dosaženo u 52,6 % osob a ve 2. stratu u 90,3 %. Lepší výsledky v 2. stratu (kombinovaná léčba) mohly být dosaženy díky aditivnímu efektu Sandostatinu LAR.
Bezpečnostní profil RAD001 byl příznivý, nejčastějšími vedlejšími účinky byly stomatitida, exantém, průjmy, v malém procentu pneumonitida. Everolimus s konkomitantní aplikací depotního oktreotidu anebo bez ní vykazuje protinádorovou aktivitu a je dobře tolerován u nemocných s diferencovaným gradingem NET pankreatu po selhání systémové chemoterapie. Uspokojivé výsledky této studie budou zřejmě důvodem pro spuštění studie fáze III. Obě prezentované studie jsou přes možné výhrady cenným podkladem pro rozhodovací procesy v léčbě těchto vzácných nádorů a ukazují, že i pro podobné entity lze realizovat klinické studie.
Zdroj: