Průlom, který neexistoval

Někdy na podzim 1980 jeden z lékařů zdravotnického střediska Kalifornské univerzity přivedl kolegu Michaela Gottlieba k velmi neobvyklému případu respiračních potíží. Ztrhaný třiatřicátník, homosexuál, bledý, téměř zsinalý a strašně hubený, měl ústa plná bílého "tvarohu" svědčícího o plísňové infekci. Trpěl nezvladatelnými záchvaty kašle a velkými bolestmi na plicích. Vypadalo to na zánět plic. Zdálo se takřka nemožné, aby běloch jeho věku takhle vážně onemocněl uprostřed Los Angeles!

Analýza výtěru z ústních boláků a vzorků sputa přinesla ohromující diagnózu: PCP - zánět plic způsobený parazitickým prvokem Pneumocystis carinii. PCP se vyskytoval téměř výhradně u novorozenců na jednotkách intenzivní péče a u pacientů s nádorovým onemocněním vterminálním stadiu nemoci, popřípadě ještě u starých lidí v kolektivních pečovatelských zařízeních. Prvoka Pneumocystis carinii má vtěle skoro každý, ale drží ho na uzdě imunitní systém. Typičtí pacienti s PCP tedy mají mimořádně slabý imunitní systém.

Z laboratoře dále hlásili, že bílé boláky v ústech způsobila plíseň Candida albicans, přenosná pohlavním stykem. A v krvi našli dalšího sexuálně přenosného, obvykle neškodného mikroba: cytomegalovirus.

Krevní testy záhadu dále prohloubily. Aktivita pacientových T-lymfocytů byla v podstatě nulová! Jak známo, T-lymfocyty plní při infekci řadu důležitých úkolů, třeba identifikují vetřelce a dávají signál zbývající části imunitního systému, aby se začal bránit. Bez fungujících T-lymfocytů se žádný savec neubrání útoku ani tak benigního mikroba, jakým je za normálních okolností Pneumocystis.

V březnu 1981 museli pacienta hospitalizovat. Nezabraly ani nejmodernější léky. 3. května 1981 muž zemřel. Pitva zjistila, že měl plíce plné pneumocyst.
Když měl takových případů pět, Gottlieb poslal krátké hlášení do Střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (CDC) v Atlantě. A tak se 5. června 1981 ve zpravodaji Morbidity and Mortality Weekly report američtí lékaři poprvé dočetli o zvláštním, novém zdravotním problému amerických homosexuálů.

A hned následující měsíc tento "problém" našli i v Evropě - PCP se rozvinul u francouzského homosexuálního stevarda.

V srpnu 1982 - poté, co se ukázalo, že není doménou pouze homosexuálů - dostala nemoc dnešní název AiDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome).

Nemoc a politika

Peníze na zdravotní výzkumy nebývaly v USA předmětem stranických sporů.
Z AIDS se ale stalo politikum. Dotýkal se totiž všeho, co Američany polarizovalo: sexu, homosexuality, rasismu (stopa původu tehdy vedla na Haiti), křesťanských rodinných hodnot, narkomanie i konfliktu práv jednotlivce se zájmy společnosti.

Takže zatímco republikáni hájili současné hlemýždí tempo výzkumu, demokraté osočovali reaganovu vládu ze pštrosí politiky. Kongres se rozštěpil: Ve Sněmovně reprezentantů, kde měli převahu, demokraté opakovaně požadovali, aby se výzkumu AIDS dostalo podpory odpovídající stavu nouze. republikány ovládaný Senát (a samozřejmě Bílý dům) se naopak snažil výdaje na AIDS omezovat. Téměř celý rok 1983 se obě strany v Kongresu navzájem urážely a tahaly se o řízení agendy AIDS.

Ve Francii neexistovala finanční byrokracie ve stylu National institute of Health (NIH), která by rozdělovala peníze na výzkum. Většinu biomedicínského výzkumu prováděl prestižní Pasteurův ústav v Paříži. Ten se sice nemohl velikostí ani financemi rovnat s Amerikou, o to však byl pružnější - vědec s "definitivou" mohl na vlastní odpovědnost zahájit výzkum takřka v jakékoli oblasti.

V konečné fázi se pátrání po původci AIDS soustředilo do amerického Národního ústavu pro výzkum nádorů v Be-thesdě a do Pasteurova ústavu v Paříži. Příslušné týmy vedli robert Gallo a Luc Montagnier.

Gallo, který koncem 70. let objevil první dva retroviry (lidské T-lymfocytární leukémie, HTLV-I a HTLV-II), se domníval, že AIDS způsobuje nějaký nový typ HTLV.
V lednu 1983 Françoise Barré-Sinoussiová objevila v lymfatické uzlině nemocného s AiDS reverzní transkriptázu. Její šéf Montagnier to zatelefonoval Gallovi. Začala bouřlivá spolupráce obou laboratoří.

Dva kohouti

V únoru 1983 Francouzi našli v téže tkáni viry podobné HTLV, jenže proti němu nevykazovaly křížovou reaktivitu protilátek. Navzdory jisté podobnosti to tedy vypadalo, že jde o různé druhy.

V květnu 1983 vychází v časopise Science blok relevantních článků. Američané vedli svou o HTLV, Francouzi tam defacto poprvé oznámili nález viru vyvolávajícího AiDS, a to v práci isolation of a T-Lymphotropic retrovirus from a Patient at risk for Acquired Immunodeficiency Syndrome (AIDS).

Na Gallovo naléhání však Montagnier do článku doplnil toto: "Docházíme k předběžnému závěru, že tento virus, stejně jako dříve izolované vzorky HTLV, patří do skupiny T-lymfotropních retrovirů, které se horizontálně přenášejí mezi lidmi a mohou hrát roli při různých patologických syndromech včetně AiDS." Tím svůj objev značně relativizoval.
Celé léto 1983 obě soupeřící laboratoře usilovaly o namnožení údajných virů pro AiDS v buněčných kulturách. Viry však rostly jen v lidských T-lymfocytech. Zároveň je však zabíjely, takže za několik dní byly buňky v kultuře mrtvé a viry s nimi. Barré-Sinoussiová nakonec našla způsob: Každé tři dny průběžně přenášet virem infikovanou tekutinu z povrchu vrstvy umírajících hostitelských T-lymfocytů do čerstvých.

Koncem léta 1983 si už byli v Paříži jisti, že žádný typ HTLV není původcem AiDS. Virus, o němž se domnívali, že je původcem, nazvali LAV (Lymphadenopathy-Associated Virus).

Když tohle Montagnier v září přednesl na virologickém sjezdu v Cold Spring Harbor v New Yorku, Gallo ho v diskusi nevybíravě napadl. Soupeření se zvrhlo v nepřátelství. Přesto si laboratoře dál vyměňovaly vzorky.

Jeden úspěch však Američané zaznamenali: Gallův postdoktorand Mikuláš Popovič (Slovák, který prošel mj. školou virologa Jana Svobody v Ústavu molekulární genetiky ČSAV v Praze) našel způsob množení viru kokultivací infikovaných a neinfikovaných buněk. Vytvořil tak buněčnou linii, která na rozdíl od systému používaného v Pasteurově ústavu mohla trvale růst za přítomnosti viru.

Čí je virus?

Na 23. dubna 1984 svolala americká ministryně zdravotnictví ve Washingtonu tiskovou konferenci, na níž ohlásila objev viru vyvolávajícího AIDS (byl to, jak jinak, HTLV-III). Se zářícím Gallem po boku prohlásila: "Dnešního dne připisujeme další skvělý úspěch na dlouhý čestný seznam úspěchů americké medicíny a vědy!"

Podle Galla nebylo z předchozích francouzských výsledků s LAV jasné, zda HTLV-III a LAV není tentýž mikrob. A to se prý nedalo rozhodnout proto, že francouzský virus "nebyl dosud přenesen na trvale rostoucí buněčnou linii, z níž by bylo možné ho izolovat". Gallo rovněž předpověděl, že vakcína proti AIDS "bude k dispozici do dvou let". Všechny AiDS působící viry také konečně dostaly jednotný název HiV (Human Immunodeficiency Virus).

V únoru 1985 dokončené sekvenování genomu virů z obou pracovišť však ukázalo zvláštní věc: Americký HTLV-III a francouzský LAV byly geneticky totožné! Gallo celou dobu pracoval s Montagnierovými kulturami...

Následující nechutné tahanice (šlo o velké peníze za patentová práva na testy) leží díky bohu mimo náš zájem, stačí zde jen konstatování britského historika medicíny Roye Portera: "Chování Roberta Galla je symptomem toho, jak škodlivý může být pro vědu kariérismus a touha po majetku a popularitě."

Skončeme tedy dvěma informacemi: Už koncem roku 1985 je zásluhou Lubomíra Syrůčka ve Státním zdravotním ústavu zřízena česká Národní referenční laboratoř AiDS.
V roce 2008 dostali Montagnier a Barré-Sinoussiová za objev viru HIV Nobelovu cenu.

Zdroj: