První srdeční transplantace u člověka
Bariéru mezi předchozími pokusy na zvířatech a humánní medicínou překonal jihoafrický chirurg Christiaan Neeth-ling Barnard. Tato bariéra byla překonána s třeskem tak hlasitým, že jej lze přirovnat k zvukovému efektu letadla překonávajícího bariéru nadzvukové rychlosti. Což nebylo dobré hned z několika důvodů.Za prvé – nešlo o žádný zázrak spadlý z nebe. V roce 1967 měla transplantologie za sebou – jak uvedeno – nejen třináctiletý vývoj od prvního klinického přenosu ledviny, ale i první pokusy o transplantace lidských jater a plic a dokonce i pankreatu. Měla však za sebou i pětašedesátiletou historii od prvního přenosu orgánu u zvířete, neboť za den zrodu transplantací se považuje pátek 27. ledna roku 1902, kdy docent Emmerich Ulmann ve Vídeňském spolku lékařů referoval o první transplantaci ledviny u kozy.Za druhé – i transplantace srdce měly už tehdy leccos za sebou. Vždyť Norman Shumway a Richard Lower ze Stanfordovy univerzity v Palo Alto otevřeli cestu k transplantaci srdce u člověka již někdy v roce 1960, neboť plných sedm let před Barnardem vymysleli a do detailů propracovali techniku, kterou pak užil i Barnard a která se ostatně užívá v zásadě dodnes. A konečně za třetí – ani Barnardův pacient Louis Washkansky nebyl prvním člověkem, který dostal šanci (šanci?) žít s novým srdcem. Klinickou transplantaci se vším všudy připravil totiž už o necelé čtyři roky dříve, 23. ledna 1964, J. D. Hardy v americkém městě Jacksonu. Protože ale nakonec nezískal vhodné lidské srdce, s nímž pro transplantaci počítal, transplantoval osmašedesátiletému Boydu Rushovi srdce šimpanzí, s nímž však Rush žil jen necelé dvě hodiny.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 0/2004, strana 29
Zdroj: