Psychosociální aspekty chronických bolestí zad

Vertebrogenní syndromy jsou choroby mající původ v páteři a přilehlých strukturách a zahrnují onemocnění od jednoduchých a banálních stavů až stavy závažné a život ohrožující. bolesti se vyskytují nejčastější v dolní části zad. bolesti zad můžeme dělit z mnoha pohledů, k nejdůležitějším patří rozdělení na akutní a chronické. v současné době se velmi významné stává dělení dle tzv. diagnostické triády. správnou léčbou akutních bolestí zad předcházíme jejich přechodu do chronického stavu, který se může stát složitě řešitelným problémem jak pro nemocného, pro jeho okolí, tak pro celou společnost. k nejvážnějším stavům chronického postižení zad patří tzv. „failed back surgery syndrome“ (Fbss), což je onemocnění s přetrvávající bolestí v oblasti zad a nohou po operačním zákroku. vlastní léčba Fbss je většinou velmi komplikovaná a je často nezbytné použít všechny dostupné standardní neinvazivní i invazivní postupy. Nutný je multidisciplinární přístup s důrazem na psychologické a psychiatrické vyšetření. Jedním z moderních léčebných přístupů v léčbě Fbss se staly v posledních letech neuromodulační analgetické metody.

Neustálý růst počtu nemocných s bolestí zad, který je pozorován v řadě vyspělých zemí již od padesátých let 20. století, má významně negativní vliv nejenom na postižené jedince, ale má též významné sociálně ekonomické dopady na jejich nejbližší okolí a celou společnost. Výdaje na léčbu bolestí zad dosahují astronomických výší, zejména v ekonomicky rozvinutých státech, a to jak v přímých nákladech, tak zejména v nepřímých nákladech na léčbu. Přitom se nezdá, že by šlo o důsledky změny některého faktoru prostředí, včetně profesního.

Spíše se zdá, že častější stížnosti na bolesti zad souvisejí se změnou kulturního klimatu, „cultural shift“, protože bolesti zad jsou v posledních letech vnímány jako nemoc a často i mírnější bolesti zad jsou přijímány jako důvody pracovní neschopnosti.1 Někdy se mluví až o „epidemii bolestí zad“.2 Ukazuje se, že hlavní problémy jsou nejenom v pozdní a ne vždy správné diagnostice a léčbě bolestí zad, ale zejména v nedostatečné prevenci vzniku chronických bolestí zad. Při vzniku rozvinutého chronického stavu (disability) je již jen malá šance, že se nemocní v budoucnu kvalitně zapojí zpět do normálního aktivního života a pracovní činnosti.

Bolesti dolní části zad jsou definovány výskytem bolestí v oblasti mezi dolním okrajem žeber a dolními gluteálními záhyby.3 Bolesti zad patří k nejrozšířenějším bolestem u člověka, během svého života se s nějakým projevem bolesti v zádech setká většina dospělých. Jsou studie, které uvádějí, že až 80 % populace prodělalo alespoň jednu ataku bolestí zad a že skoro 75 % dětí má s těmito bolestmi zkušenosti. Prevalence bolestí zad u populace v produktivním věku je asi 30–40 %, 5–10 % osob z tohoto počtu je v pracovní neschopnosti, u stejného procenta nemocných jsou známky přechodu do chronicity a asi 1 % je v trvalé pracovní neschopnosti. Bolesti zad postihují převážně nemocné v produktivním věku a invalidní důchod z důvodu bolestí zad tvoří až 50 % všech důchodů a u 20–30 % pacientů s akutními potížemi sledujeme přechod do chronicity.

4 Bolesti zad patří k nejčastějším příčinám návštěvy u lékaře – jsou druhou nejčastější příčinou po onemocněních z nachlazení.5

Základní typy dělení bolestí zad

Bolesti zad můžeme dělit z různých pohledů. Důležité je dělení dle délky trvání potíží na akutní bolesti trvající méně než šest týdnů, subakutní bolesti v délce 6–12 týdnů a chronické kontinuální bolesti trvající déle než tři měsíce.

Často používané je dělení dle etiologie na bolesti myogenní, diskogenní a spodylogenní. Velmi důležité je dělení....

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.4/08, strana 42

Zdroj: