Přeskočit na obsah

Radiodiagnostika: z popelky medicíny mezi královské obory

Od svého úplného začátku, tedy objevu rentgenového záření v roce 1895, ušla radiologie velký kus cesty. Jako medicínský obor se začala rozvíjet na začátku 20. století, vývoj oboru pak urychlila 2. světová válka, protože lékaři potřebovali rychle vyšetřovat zraněné vojáky, v čemž jim rentgen pomáhal. Nevýhoda klasického rentgenu tkví v tom, že při vyšetření vzniká dvourozměrný obraz trojrozměrného objektu, to je lidského těla, a dochází k překrývání tkání, což alespoň částečně obcházíme zhotovením rentgenových snímků ve dvou projekcích.


Pokroky v přístrojové technice Teprve rozvoj výpočetní tomografie (CT) umožnil trojrozměrné zobrazení. Byl to přelomový objev, který zásadně změnil možnosti zobrazovací diagnostiky. Najednou bylo možné vytvořit řezy lidského těla a nahlédnout dovnitř bez toho, že bychom použili skalpel. První CT v tehdejší ČSSR bylo uvedeno do provozu v roce 1978 ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Podobně jako CT také na magnetické rezonanci (MR) získáváme prostorové zobrazení (řezy), ale MR nevyužívá pro vznik obrazu rentgenové záření. Využívá silné magnetické pole, rádiové vlny a přítomnost vodíku v těle, který mění v magnetickém poli své magnetické vlastnosti. První přístroj v tehdejší ČSSR byl instalován v roce 1988 v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze. Postupem času docházelo ke zdokonalování těchto technik. V současnosti je rozvoj přístrojové techniky zaměřen na konstrukční a technologická zdokonalení přístrojů, která směřují ke zvyšování kvality získaných obrazů a vyšší rychlosti vyšetření. U přístrojů rentgenových, a především pak CT je velkým tématem snižování radiační dávky. Cílem je, aby radiační dávka, kterou obdrží pacient při vyšetření rentgenovým zářením, byla co nejnižší, ale současně umožňuje dosáhnout relativně kvalitního, validně a reprodukovatelně hodnotitelného obrazu. Snižování dávky záření je celosvětovým trendem, protože objem rentgenových vyšetření hlavně na CT na celém světě roste, což přispívá k vyššímu ozáření populace. Digitalizace a softwarové vybavení Kromě moderních technologií přístrojů, které umožňují rychlé provedení vyšetření, ke snižování dávky přispívá i speciální software, takzvané interativní rekonstrukce, které využitím dalšího speciálního počítačového zpracování umožní získat při skutečně nízkých dávkách relativně kvalitní obraz. Významným posunem dopředu v práci s obrazovou dokumentací byla digitalizace provozu rentgenových pracovišť, což vedlo k přechodu od obrazu na filmovém materiálu k hodnocení rentgenových snímků na počítačovém monitoru. Provoz je výrazně rychlejší, počítačovým zpracováním se zvýšila kvalita snímků, práce s digitálními obrazy je jednodušší pro radiologické asistenty i pro lékaře při jejich hodnocení. Digitalizované zobrazovací metody umožňují dodatečnou úpravu kvality snímků, je snazší jejich archivace a vyhledávání pro potřeby srovnání obrazové dokumentace při kontrolách pacientů. Navíc umožňují propojení s jinými pracovišti, kdy na obrazovou dokumentaci lze nahlížet odkudkoliv v rámci nemocnice, možné je propojení a přeposílání snímků i mezi nemocnicemi po celé republice. Umělá inteligence Velkým tématem v radiologii podobně jako v mnoha jiných oborech je umělá inteligence. Zobrazovací metody se pro využití umělé inteligence vyloženě nabízejí, protože pracuje s daty v digitální podobě. Obraz lidského těla, který získáváme pomocí zobrazovacích metod, má v určité chvíli podobu velkého množství čísel zpracovaných matematickými počítačovými algoritmy. Už nyní umělá inteligence pomáhá v hodnocení snímků, například dokáže vyhledat plicní uzly, polypy při CT kolonoskopii tlustého střeva, asistuje při hodnocení mamografických snímků. Konečné hodnocení je ale stále na člověku. Dalším stupněm je strojové učení a hluboké učení, kdy umělá inteligence přijímá a zpracovává velké množství dat ze zobrazovacích metod a na jejich základě je schopná postupně vytvořit vlastní techniky algoritmů hodnocení snímků. Díky tomu, že je umělá inteligence schopná se učit a vytvářet vlastní rozhodovací algoritmy, je možné, že v budoucnu usnadní radiologům práci ještě více. Zatím však nehrozí, že by umělá inteligence dokázala nahradit člověka – radiologa. Už jen proto, že podobné úvahy nastolují řadu otázek. Kdo bude ten, kdo rozhodne, že snímky nebude hodnotit radiolog, ale pouze umělá inteligence? Kdo skutečně potvrdí nález a také za něj ponese zodpovědnost? To je důvodem, že umělá inteligence zůstane spíše pomocníkem, ale radiologa zcela nenahradí. Pomůže s rutinními činnostmi, jako je srovnání dvou vyšetření pacienta, třídění jednotlivých případů, zrychlí zpracování získaných dat, a tak radiologům ušetří čas, aby se mohli více věnovat složitějším případům. Pracovní náplň radiologa se pak posune z bazální rutiny do více naplňující činnosti založené na syntéze dostupných relevantních informací. A to nejen v hodnocení nálezu, ale i formou konzultací, klinických vizit a mezioborových seminářů.

Zdroj: MT

Doporučené

Lymfoproliferativní onemocnění

28. 6. 2022

V hematologickém bloku na 17. kongresu Interní medicína pro praxi v Olomouci zazněly od MUDr. Jozefa Michalky z Interní hematologické a onkologické…