Rakovinu plic „umějí“ nejlépe v centrech, přibližně 40 % pacientů se ale léčí mimo ně
Díky nejnovějším poznatkům v oblasti diagnostiky a léčby lze dnes konstatovat, že ani tak závažné onemocnění, jakým je karcinom plic, nemusí znamenat rozsudek smrti. Záleží na rychlosti diagnózy, ale také na tom, kde se pacient léčí. Největší šanci na uzdravení nebo co nejdelší život v dobré kvalitě má, pokud se dostane do některého ze sedmi pneumoonkochirurgických center. Přesto se 40 % pacientů s plicním karcinomem ocitá mimo tato centra.
„V Česku se dosud operuje bronchogenní karcinom tam, kde by se operovat neměl. Někde zase pacientům nasazují léčbu až za několik měsíců od stanovení diagnózy. To je špatně. Lidé by se měli dostat do center vysoce specializované pneumoonkochirurgické péče, kde je na jednom místě kvalitní přístrojové vybavení, zkušenosti, lékaři patřičných specializací a vše navazuje na komplexní onkologická centra,“ říká prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D., předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) ČLS JEP. Tento stav potvrzuje prof. MUDr. Robert Lischke, Ph.D., přednosta III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol a vedoucí Programu transplantace plic pro Českou republiku. Podle něj se nyní karcinom plic operuje na 21 pracovištích, přestože by se tak mělo dít v sedmi specializovaných centrech. Asi 40 % pacientů se tedy ocitá „mimo“. „Pneumoonkochirurgických center je přitom dostatek. Z poznatků ze zahraniční víme, že vyšší úspěšnost mají ta oddělení, kde se soustředí na konkrétní typ zákroků. Měřítkem není jen míra úmrtnosti, ale také kvalita života po operaci, následné komplikace, bolest, jak dlouho trvá rehabilitace a v jakém stavu pacient vstupuje do další onkologické léčby,“ vysvětluje prof. Lischke. Podle něj je centralizovaná léčba pro zdravotní systém levnější a za několik let k ní stejně dojde.
Nedílnou součástí specializovaných center jsou zkušené bronchoskopické týmy a moderní terapie. Podle prof. MUDr. Jany Skřičkové, CSc., se díky nim život pacientů s karcinomem plic, a to i v neoperovatelných stadiích, přehoupl přes hranici 40 měsíců v dobré kvalitě. „Neustále přicházejí nové verze léků, které dobře doplňují stávající terapie, kombinuje se imunoterapie s chemoterapií a biologickou léčbou,“ říká prof. Skřičková.
V České republice onemocní rakovinou plic každoročně v průměru asi 6 600 lidí a téměř 5 400 na ni zemře. Drtivá většina přichází k lékaři pozdě, tedy v okamžiku, kdy nelze onemocnění vyléčit. To má změnit nově spuštěný program časného záchytu karcinomu plic. Pilotní fáze projektu potrvá pět let a lékaři si od ní slibují zvýšení podílu pacientů, kterým lze nádor operativně odstranit, ze současných 15 % až na 50 %. „Již v prvních měsících prošlo programem přes 400 jedinců, kteří splnili kritéria, jejich průměrný věk činil 63 let. U 5,2 % výsledek ukazoval na riziko nádoru, u 25,9 % vykázalo vyšetření zatím neurčitý výsledek a 68,8 % bylo v první vlně negativní,“ popisuje prof. Koziar Vašáková.
Plicní lékaři posílají rizikové pacienty na akreditovaná radiologická pracoviště k vyšetření nízkodávkovým CT. Těchto pracovišť je u nás třináct, dalších devět dostalo nově akreditaci v červenci. Snahou je, aby síť míst, kde lze CT vyšetření podstoupit, byla rovnoměrně rozložená.
Informace o programu časného záchytu karcinomu plic lze nalézt na https://prevenceproplice.cz. Seznam pneumoonkochirurgických center je na www.mzcr.cz/cvs‑pneumoonkochirurgicke‑pece.