Receptem na úspěch je efektivní edukace
Léčení (a uzdravování) je tedy proces, který vyžaduje aktivní přístup zdravotníků i nemocných. Třebaže pacienty mohou být samozřejmě také zdravotníci, naprostou většinu nemocných můžeme zařadit mezi laiky nemající všeobecný medicínský rozhled a informace, jež jim nabídneme, musejí mít adekvátní formu a rozsah. Na rozdíl od zdravotníků edukace pacientů probíhá na platformě dobrovolnosti a právě ochota laiků spolupracovat se zdravotnickým týmem, měnit své životní návyky a ve své podstatě se i dále vzdělávat, bývá v budování suficientního vztahu pacient-lékař kamenem úrazu.
Ve zdravotnictví pracuje řada odborných profesí a s jistou dávkou zjednodušení můžeme vzdělávání zdravotníků rozdělit do dvou skupin: vzdělávání lékařů a vzdělávání nelékařských profesí. Toto rozdělení není samoúčelné, má svůj legislativní rámec. Cílem edukace není pouze předávání poznatků učitele studentům, ale také dosažení určité úrovně znalostí, dovedností, změny postojů. Jakkoli je proces vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví chvályhodný, jde pouze o jeden z prostředků, jak zlepšit efektivitu péče o nemocné. Pro účelnou a účinnou terapii je naprosto nezbytné zajistit, aby informace, jež studující získá, byl schopen plně uplatnit v praxi. Bez zajištění implementace nabytých znalostí je vzdělávání pouze zduřelým polykačem peněz.
Nelékařské profese
Vzdělávání všeobecných sester a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků (dále NLZP) v problematice péče o chronické rány by mělo být nedílnou součástí běžné profesní přípravy na všech úrovních vzdělávání (počínaje vzděláváním pregraduálním na úrovni středoškolské a vysokoškolské, až po vzdělávání postgraduální). Požadavek efektivní přípravy na péči o nemocné s chronickou ránou vyplývá z běžné náplně jejich práce a je vymezen také legislativně ve stále platné vyhlášce č. 424/2004 Sb.
Problematickým se však jeví vlastní obsahové zaměření a čas přidělený této problematice. Nejen z tohoto důvodu je maximum edukačních aktivit v oblasti wound managementu u NLZP směřováno do oblasti celoživotního vzdělávání. U NLZP je dána povinnost celoživotního vzdělávání legislativně zákonem č. 96/2004 Sb. V § 53 tohoto zákona je pak doslovně uvedeno, že celoživotním vzděláváním se rozumí průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími vědeckými poznatky. Dle platné legislativy zahrnuje celoživotní vzdělávání NLZP specializační vzdělávání certifikované kursy, inovační kursy, účast na školicích akcích (semináře, symposia, kongresy a konference), publikační, pedagogickou a vědecko-výzkumnou činnost a samostatné studium odborné literatury.
Celoživotní vzdělávání je povinné pro všechny zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky ve zdravotnictví. Ani zde však není situace jednoduchá, zejména z důvodu multioborové a multidimenzionální šíře celé problematiky péče o osoby s chronickou ránou. Zkušenosti tak sestry částečně získávají od služebně starších kolegyň a bohužel často také metodou "pokusu a omylu" při vlastní péči o nemocné nebo, na některých pracovištích, od týmu konzultantek, který je součástí týmové spolupráce daného zdravotnického zařízení.
Významnou úlohu při edukaci všeobecných sester sehrávají obchodní zástupci firem distribuujících prostředky k fázovému hojení ran, kteří jsou nejen rádci při řešení aktuálního problému, ale zajišťují také doplňující edukaci nejen NLZP. Logickým vyústěním snah odborníků z oblasti péče o rány a zdravotnických vzdělávacích institucí jsou proto akreditované certifikované kursy při MZ ČR, které jsou součástí postgraduálního vzdělávání nelékařských pracovníků. Absolvováním certifikovaného kursu získá NLZP odbornou způsobilost k vymezeným činnostem (jsou určeny vzdělávacím programem kursu). Se získáním odborné způsobilosti k péči o nehojící se rány souvisí možnost rozšíření kompetencí zdravotních sester, jež bude "ošetřeno" i legislativně.
Zájemce o provádění akreditovaných kvalifikačních kursů (AKK) musí získat akreditaci od ministerstva zdravotnictví; programy AKK taktéž schvaluje MZ. V současnosti existují v České republice tři AKK věnující se péči o chronickou ránu: Kurs pořádaný NCONZO v Brně (40 hodin teoretické výuky + 40 hodin praxe; FN Brno-Bohunice, Pardubická krajská nemocnice; 48 kreditů); kurs pořádaný LF MU Brno, Katedrou ošetřovatelství pod názvem "Kurs specifické ošetřovatelské péče o chronické rány a defekty" (40 hodin teoretické výuky + 40 hodin praxe; FN Brno-Bohunice; 48 kreditů); "Kurs komplexní péče o rány a kožní defekty s využitím metod vlhkého hojení" pořádaný Nemocnicí Podlesí a. s., Třinec (80 hodin teoretické výuky + 70 hodin praxe; Nemocnice Podlesí a. s.; 90 kreditů).
Kursy jsou určeny pro všeobecné sestry, které ošetřují akutní a chronické rány včetně komplikací hojení. Pro přijetí do kursu je požadována minimálně tříletá praxe, odborná způsobilost a osvědčení k výkonu povolání bez odborného dohledu. Poslední dva uvedené kursy získaly i podporu operačního programu EU a náklady jejich účastníků jsou hrazeny z dotace EU.
Lékařské profese
Dostatečná edukace lékařů je předpokladem efektivní léčby chronických ran vedené lékařem. Dle současné legislativy také lékař (znalec z konkrétní odbornosti) rozhoduje o tom, zda je léčba vedena lege artis. Zároveň však platí, že pregraduální a postgraduální edukace lékařů má u nás v současnosti jiné priority nežli specializace na léčbu ran. Pregraduální vzdělávání lékařů se řídí vyhláškou 187/89 Sb. a zákonem č. 95/2004 Sb.a 189/2008 Sb.
V současnosti existují tři studijní obory - všeobecné lékařství, zubní lékařství a farmacie. Studium všeobecného lékařství na lékařské fakultě je definováno jako šestileté prezenční studium o délce minimálně 5 500 hodin. V závěru studia uchazeči skládají státní závěrečné zkoušky a diplom doktora medicíny je slavnostně předán na promoci. Tímto získává absolvent lékařské fakulty odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.
Postgraduální vzdělávání se řídí vyhláškou 185/2009 a zákonem č. 95/2004 Sb. Specializační vzdělávání rozlišuje základní a nadstavbové obory. Od 1. 1. 2011 nabyla účinnosti novela vyhlášky č. 185/2009 Sb. Počet základních kmenů se podle ní zvyšuje z 10 na 16, zvyšuje se také počet nadstavbových oborů pro lékaře. Administrativní zázemí postgraduálního studia zajišťuje Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Pro každý obor schválilo MZ vzdělávací program (na návrh odborných společností, ČLK), který je zakončen absolvováním atestační zkoušky.
Složením atestace lékař získává specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, získává diplom o specializaci v příslušném specializačním oboru, jejž vydává ministerstvo zdravotnictví. Seznam jednotlivých vzdělávacích programů (tedy specializací) je součástí vyhlášky 185/2009 Sb. a nařízení vlády 31/2010; uveden je na webových stránkách ministerstva zdravotnictví. V rámci operačního programu Evropské unie Lidské zdroje a zaměstnanost pro specializační vzdělávání lékařů jsou od roku 2011 náklady na toto studium z části dotovány z financí EU. Dle údajů Ministerstva zdravotnictví ČR v rámci tohoto operačního programu podpoří ministerstvo zdravotnictví celoživotní vzdělávání lékařů i nelékařského personálu 950 miliony korun z evropského strukturálního fondu a částkou dalších 500 milionu korun ze státního rozpočtu, která je určena na specializační vzdělávání.
Pro hojení ran je typické, že jde o "obor" s interdisciplinárním přesahem. Léčba chronických ran tedy zasahuje do více oborů a specializací, z čehož vyplývá, že neexistuje samostatný vzdělávací program pro lékaře, kteří by se věnovali výhradně péči o chronické rány. Lékaři si tak mohou vybrat některou ze základních nebo nadstavbových odborností, např. chirurgie, cévní chirurgie, dermatovenerologie, diabetologie a endokrinologie, geriatrie, plastická chirurgie, angiologie aj. V rámci postgraduálního vzdělávání existují také doplňující odborné praxe a certifikované kursy (existují pouze pro vyjmenované obory s minimálním trváním jeden rok). Jejich absolvováním získají zdravotničtí pracovníci certifikát o zvláštní odborné způsobilosti pro vymezené činnosti, které prohlubují získanou specializovanou způsobilost. Také tyto kursy může provádět pouze zařízení, jemuž byla udělena akreditace.
Česká lékařská komora zasahuje do oficiální struktury vzdělávání tzv. systémem celoživotního vzdělávání lékařů. Dle § 22, zákona 95/2004 Sb. jsou lékaři povinni se celoživotně vzdělávat. Systém celoživotního vzdělávání se řídí Stavovským předpisem č. 16 ČLK. Jeho cílem je prohlubování odborné způsobilosti lékaře pro výkon povolání v léčebné a preventivní péči. V rámci tohoto systému Česká lékařská komora přiděluje jednotlivým vzdělávacím akcím kredity. Získání diplomu celoživotního vzdělávání lékařů je podmínkou vydání licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení.
Stavovský předpis č. 16 definuje tyto formy celoživotního vzdělávání lékařů: vzdělávací akce pořádané ČLK, vzdělávací akce pořádané dalšími subjekty, klinické stáže a klinické dny, publikační a přednášková činnost, studium odborné literatury a elektronické formy vzdělávání.
Diplom celoživotního vzdělávání náleží lékaři, pokud za období posledních pěti let získal minimálně 50 kreditů. Lékaři se mohou přirozeně zapojit i do systému vzdělávání určeného pro nelékařské pracovníky. Jejich absolvováním si však dle platné legislativy nemohou rozšířit svoji specializační způsobilost. Příkladem těchto aktivit jsou tzv. Akreditované kvalifikační kursy hojení ran, které jsou určeny pro nelékařské zdravotnické pracovníky.
Odborným garantem vzdělávání ve wound managementu je Česká společnost pro léčbu rány. ČSLR se podílí na organizaci řady odborných konferencí, certifikovaných kursů, regionálních seminářů, vydávání odborných časopisů (Hojení ran, Geum) a odborných publikací. Další možností edukace je e-learning. On-line vzdělávání je také součástí celoživotního vzdělávání garantovaného ČLK i postgraduálního vzdělávání obecně. E-learningem získává uchazeč kredity, jež může uplatnit v rámci získání diplomu celoživotního vzdělávání. Mezi edukační weby patří například www.euni.cz, www.hojeniran.cz a www.merudia.cz. E-learningové kursy jsou registrovány jak pro lékaře, tak pro NLZP.
Jde o dobro pacienta
Možností vzdělávání lékařů i NLZP v péči o osoby s chronickou ránou je celá řada. Současná legislativa však neumožňuje lékařům ani NLZP, kteří se specializují na léčbu chronických ran, zvyšovat si svou specializační způsobilost přímo v tomto "oboru". Pokud do budoucna nevznikne samostatný obor postgraduálního vzdělávání lékařů uznaný ministerstvem, budou tyto aktivity spadat především do edukace v rámci celoživotního vzdělávání.
U NLZP se pak přidružuje ještě otázka kompetencí a vzájemného pracovního, ale i legislativního respektu mezi NLZP a lékaři v péči o chronickou ránu. I tak zůstává řada schopností, jimž se lze naučit jen velmi obtížně a které dělají dobrého lékaře lékařem ještě lepším. Patří mezi ně schopnost empatie, mezilidské komunikace, předvídavost, schopnost dělat rychlá správná rozhodnutí. V léčbě nehojících se ran existuje mnoho cest k jednomu cíli a měli bychom si uvědomit, že nejde o mezioborové soutěžení, ale o mezioborovou spolupráci, protože společným cílem je dobro pacienta.
MUDr. Jan Stryja1, Andrea Pokorná2, 1 Nemocnice Podlesí a. s., 2 LF MU Brno, katedra ošetřovatelství
Zdroj: Medical Tribune