Refluxní choroba jícnu
Refluxní choroba jícnu je nyní definována jako onemocnění, které vzniká v případech, kdy reflux žaludečního obsahu do jícnu působí obtížné příznaky a/nebo komplikace. Podle přítomnosti nebo nepřítomnosti slizničních defektů v endoskopickém obrazu se refluxní choroba jícnu dělí na erozivní a neerozivní. Nejčastějším projevem nemoci je refluxní ezofagitida. Refluxní choroba jícnu je multifaktoriální onemocnění, má vysokou prevalenci, ve vyspělých zemích se uvádí mezi 10–20 %. Symptomatologie choroby je rozdělována na jícnovou a mimojícnovou. Nejčastějším příznakem je pyróza. Pro diagnózu refluxní choroby jícnu je základem anamnéza a endoskopické vyšetření a podle potřeby i histologické vyšetření. Komplikacemi refluxní choroby jícnu jsou striktura, ulcerace, krvácení a Barrettův jícen. V léčbě jsou nejúčinnější inhibitory protonové pumpy, které jsou účinné v léčbě refluxní ezofagitidy v 74–96 %.
V současné době je refluxní choroba jícnu definována jako onemocnění, které vzniká v případech, kdy reflux žaludečního obsahu do jícnu působí obtíže a/nebo komplikace.1 Podle přítomnosti nebo nepřítomnosti slizničních defektů v endoskopickém obrazu se refluxní choroba jícnu dělí na erozivní a neerozivní.
U neerozivní refluxní choroby jícnu, pro kterou jsou používána synonyma „endoskopicky negativní“, „symptomatická“, je endoskopický nález buď normální, nebo mohou být pozorovány „minimální změny“, charakterizované erytémem, edémem a větší fragilitou sliznice. Tyto změny jsou většinou přijímány jako indikátory zánětu.
Nejčastějším projevem refluxní choroby jícnu je refluxní ezofagitida. Makroskopickou známkou zánětu mohou být slizniční defekty (eroze) odpovídající ezofagitidě erozivní nebo výše zmíněné „minimální změny“, které odpovídají neerozivní ezofagitidě. Termíny neerozivní refluxní choroba jícnu nebo neerozivní ezofagitida se tedy užívají pro stavy s typickým refluxním syndromem bez makroskopicky patrných slizničních lézí.1 Pro neerozivní ezofagitidu se užívají i synonyma: endoskopicky negativní, symptomatická, s minimálními změnami2 a mikroskopická. 3
Patofyziologie
Refluxní choroba jícnu je multifaktoriální onemocnění, na kterém se u různých pacientů podílejí různé kombinace patofyziologických mechanismů.
Gastroezofageální reflux je snadný přesun žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu. Tento jev se vyskytne mnohokrát za den a ve většině případů bez klinických následků. Při častých refluxních epizodách může docházet k poškození jícnu, orofaryngu, laryngu a respiračního traktu. Gastroezofageální reflux je řazen k faktorům agresivním a hraje u něj hlavní roli koncentrace kyseliny solné, přítomnost žluči a pankreatických enzymů (toxický synergismus).
Z ochranných faktorů působí antirefluxní bariéry, zejména dolní jícnový svěrač, luminální očista a tkáňová rezistence.
Zásadní roli hraje dysfunkce dolního jícnového svěrače, žaludeční hypomotilita a pravděpodobně i hiátová hernie.
Refluxní choroba jícnu je obvykle způsobena poruchou jícnové motility, a nikoli poruchou kyselé sekrece. Při poruše motility dochází ke zvýšení expozice jícnové sliznice kyselé žaludeční šťávě.
Klíčovým momentem vzniku refluxní choroby jícnu je délka jícnové expozice navráceným žaludečním .....
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2007, strana 61
Zdroj: