Řekněte dětem, že jsme tu pro ně

Nežijeme v právě jednoduché době a mnohdy si působíme trable sami – my dospělí, když přijímáme neadekvátní tlak. Jak se však mají v této zrychlené době orientovat děti a dospívající? Těžko. Někdy je snadnější hledat pomoc „venku“ než v rodině. Linka bezpečí radí, jak jednat při běžných potížích, třeba studu při navazování vztahu, nebo ve velice závažných problémech – při sebepoškozování a suicidálních myšlenkách. O to, co práce na Lince bezpečí obnáší, se s čtenáři podělila její ředitelka Soňa Petrášková.

• Můžete popsat, jaká byla vaše cesta do Linky bezpečí? Jak dlouho v ní pracujete?

Do Linky bezpečí jsem přišla před několika lety z byznového prostředí, které mi už v určité době přestalo recipročně dávat to, co od práce potřebuji, pokud do ní hodně dávám já. Můj známý mi tehdy doporučil otevřené výběrové řízení pro Linku bezpečí, která v předchozích letech vystřídala několik ředitelů, kteří třeba byli skvělí odborníci na danou problematiku, ale Linka v té době potřebovala tah, drive a trochu více i proobchodní cítění. To jsem do ní, doufám, ze svého světa přinesla. Své know how jsem mohla přenést do prostředí, které více vyhovuje mně: ideální obchod. Na počátku bylo důležité nebát se investovat a rozvíjet projekty paralelně na více frontách a to je, s ohledem na to, jak rosteme a rozvíjíme naše služby pro klienty, zásadní stále.

• Jak vypadá běžný den na Lince bezpečí?

Běžný den na Lince bezpečí coby telefonické lince první duševní pomoci nikdy nekončí a nikde pomyslně nezačíná, protože tato naše služba je dostupná všem dětem a studentům až do 26 let nonstop. Naši pracovníci jsou k dispozici v rámci směnného provozu i v noci, o státních svátcích, kdykoli. Další konzultanti z odborné služby jsou poté k dispozici na chatu, který v letošním roce plánujeme rozvíjet, a v rámci e‑mailového poradenství. Naši klienti, kteří využívají telefonických služeb, se dovolají vždy nejprve na ústřednu, odkud – pokud se jejich dotaz nevyřeší už přímo tam – je přepojíme na našeho konzultanta. Ten za svou směnu může řešit i desítky hovorů z celého spektra problémů od těch méně závažných, třeba stud dětí při prvním seznamování, až po velmi závažné – denně řešíme problémy klientů spojené se sebepoškozováním i sebevražednými myšlenkami, tendencemi, nebo přímo započatými pokusy. Celková dovolatelnost na Linku bezpečí je nyní z kapacitních důvodů něco přes 50 %, děti instruujeme, aby v případě obsazenosti linek zavolaly znovu.

Odborná služba sídlí v posledním patře naší budovy v areálu bohnické psychiatrické léčebny a můžete si ji představit jako call centrum, ve kterém se střídají naši konzultanti ve stanoveném rytmu služby. A protože Linka bezpečí není už jen linkou krizové intervence a konzultace pro děti, ale nabízí i služby v oblasti prevence, vzdělávání a služeb pro dospělé, má samozřejmě další týmy a svůj back office tým včetně například týmu fund­rai­sin­go­vé­ho. Tito lidé – včetně mě – obývají spodní patro budovy.

• Jakou kvalifikaci či jaké zkušenosti vyžadujete od spolupracovníků, kteří poskytují poradenství?

Linka bezpečí je sociální službou, všichni naši odborní pracovníci tedy musejí splňovat podmínky kladené na toto zaměstnání přímo zákonem o sociálních službách. Jde často o vystudované psychology, sociální pracovníky. Zároveň všichni musejí mít odborný kurz telefonické krizové intervence, popř. intervence zaměřené na chat či e‑mail. To jsou podmínky řekněme zákonné a obecné. Pak jsou tu předpoklady osobnostní, které zahrnují empatii, dobré komunikační schopnosti, ale také například dobrou schopnost sebepéče, protože jde o psychicky náročnou profesi. V odborné službě každý den probíhá supervize, jejímž cílem je i vzájemné sdílení pocitů z aktuálního pracovního dne, řekněme jakési „dočistění“ procesu, aby konzultanti mohli v klidu odejít do nepracovní části dne a ty náročnější příběhy, které si třeba ten den na službě vyslechli, si nenosili domů.

• Podporuje vás stát/státní instituce?

Stát podporuje fungování Linky bezpečí v rámci dotačních programů ministerstev vnitra a práce a sociálních věcí, současně nás podporuje Magistrát hlavního města Prahy. Financování ze strany státu zajistí ale necelou polovinu všech našich nákladů na provoz a rozvoj. Linka bezpečí zároveň není mandatorním výdajem státu, tudíž nemůžeme dopředu zcela přesně predikovat, s jakým rozpočtem budeme v následujícím období pracovat, což naši práci ztěžuje. Zajištění provozu Linky bezpečí je poté až z poloviny závislé na darech od individuálních či firemních podporovatelů, jejichž zapojení je pro nás nedocenitelné a patří jim velký dík.

Zásadní pro fungování Linky by proto byla pravidelnost v jejím financování ze strany státu, ideálně také zapojení ministerstva zdravotnictví a mi­nis­ter­stva školství do společných projektů, protože problematika duševního zdraví je i jejich tématem. Hodně si v tomto ohledu proto slibujeme od vládou představeného programu Bezpečné dětství.

• Vaše práce má takřka neocenitelný smysl. Na druhou stranu se denně a opakovaně setkáváte s nešťastným a ohroženým dítětem. Jak se s takovou „náloží“ vyrovnáváte?

Pokud svou práci vnímáte jako záslužnou a smysluplnou, dokážete se lépe vyrovnat s tím, že vás psychicky – nebo jako třeba práce záchranářů fyzicky – vyčerpává. Právě její přesah vás totiž zároveň nabíjí, jde o oboustranný proces. Pracovníci odborné služby poté využívají supervizi, o níž jsme hovořili před chvílí. Pro Linku bezpečí je zásadní vytvářet velmi přívětivé pracovní prostředí, a to právě proto, že se v odborné službě denně setkáváte s náročnými životními příběhy. Vyškolený a zavedený konzultant má pro nás poté cenu zlata – potřebujeme, aby nevyhořel a aby se každý pracovní den mohl na problémy klientů plně soustředit.

• Telefonáty a online poradna nejsou jedinými aktivitami. Co všechno pro osvětu a prevenci děláte?

V oblasti prevence pro děti a studenty máme dva hlavní pilíře. Jedním je náš projekt Linka bezpečí NAŽIVO, v jehož rámci naši konzultanti navštíví přes 8 000 dětí ročně přímo na školách nebo také ve sportovních a volnočasových klubech. Máme pro ně připraven speciální interaktivní program, jehož téma si dopředu zvolí děti samy a je uzpůsoben věku dětí. Druhou velkou oblastí prevence je příprava všech článků, podcastů, videí a dalších forem obsahu, které jsou všem zájemcům zdarma dostupné přes naše internetové stránky www.linkabezpeci.cz. Na webu je dostupná také aktualizovaná poradna, která je rozčleněna podle typu problémů, s nimiž se klient může potýkat ve svém osobním životě. Naše webové stránky přivítaly minulý rok přes milion návštěv, což je pro nás velký závazek a jasný ukazatel, že je o prevenci zájem.

Pod Linku bezpečí coby organizaci patří i Rodičovská linka, která slouží všem, kdo o děti pečují – primárně tedy rodičům, prarodičům, pedagogům atp. Rodičovská linka je jak službou konzultace přes telefon, chat a e‑mail, tak má i svou preventivní složku a webovou poradnu na www.ro­di­co­vskalinka.cz.

• Jak byste hodnotila situaci současných dětí a dospívajících?

To je velmi komplexní otázka, ale mož­ná jako situaci těch, kteří musejí za ztí­žených podmínek znovu hledat a na­lézt svoje ideály. Pro dnešní děti a dos­pí­va­jí­cí je svět, ve kterém se připravují na dospělý život, nepřehledný, rychlý a se silným tlakem na jejich výkon. Pro dospívání je typické, že člověk se utváří jako osobnost, experimentuje, aby věděl, kým je a kým může v tomto světě být – tak to bylo za všech generací. Nyní ale vše probíhá ve zrychleném sledu a v podmínkách, které rozmělnily mantinely nutné pro pocit bezpečí. Svět na jedné straně vytváří dojem, že můžete prakticky cokoli, ale na straně druhé přichází s důkazy, že tomu tak není. Limitováni jste třeba strachem o vývoj životního prostředí planety – což můžeme přepsat jako strach z toho, aby jakékoli počínání mělo smysl a trvání –, válečnými konflikty, hospodářskou krizí, krizí spojenou s bydlením, vývojem AI, pandemií. Abyste se v tom všem neztratili, nerozpustili, musíte mít silný morální kompas, jehož nastavení je v rukou rodiny, potažmo školy. Dříve byla v tomto ohledu silnější role náboženství, dnes je to více otázka kultury a vzorů přejímaných z ní. Musíte mít vzor, který můžete úspěšně testovat a poté se k němu přimknout. Být vzorem, který mohou děti následovat, je rolí dospělých. Dnešní děti, stejně jako děti všech předchozích generací tyto vzory hledají, protože chtějí dobré vztahy, dobré prostředí, dobré pocity a smysluplnost počínání. Ale hledají je v čím dál chaotičtějším prostředí, které na ně klade čím dál větší nároky „tak teď se ukaž“. Možná by se to dalo s nadsázkou přirovnat ke hře na slepou bábu, jenže ta dříve spočívala v tom, že jste dítě se zavázanýma očima dvakrát zatočili a ono šlo hledat „kde, co a kdo je“. Dnes je zatočíte už na začátku dvacetkrát a párkrát pro jistotu ještě v průběhu hledání.

• I lékaři mají děti, co byste jim jako rodičům vzkázala?

Možná to, že péče o duši je stejně důležitá jako péče o tělo a jedno bez druhého nemůže fungovat. A že stejně jako fyzické zranění si někdy žádá jen drobnou korekci a pofoukání a někdy třeba odborný zásah a delší rekonvalescenci, stejné je to i s lidskou psychikou a duší. Žádní rodiče, bez ohledu na své povolání, se nemusejí stydět konzultovat jakýkoli problém nebo podnět spjatý s dětmi u nás na Rodičovské lince. Prosíme také rodiče, aby dětem o Lince bezpečí řekli a aby třeba necítili jakékoli selhání, když se dítě na naši Linku skutečně obrátí – je to znakem odvahy a síly daného jedince. Třeba s konkrétním problémem, který může provázet stud či strach, je někdy jednodušší se anonymně svěřit odborníkovi než rodiči. Proto tu pro ně jsme, jako lékaři první pomoci duše.