Repetitorium o hmyzím střehu a substituci

Nedávno mi za večera přistál otevřeným oknem inspekčního pokoje u svítícího počítače roháč obecný. Impozantní brouk o velikosti skoro sedmi centimetrů přiletěl za světlem a usedl. Hned jsem zavrhl myšlenku zahubit ho a přidat do sbírky brouků z mládí. Jednak už nesbírám brouky, ale zkušenosti. Jednak nemám potřebu nikoho likvidovat, neboť každý, brouk i nebrouk, světec i padouch, vzdělanec i nevzdělanec, je potenciálním zdrojem nových zkušeností. Na hmyzu mě zajímají především zdravé instinkty. Třeba instinkt vzlétnout k užitečnému cíli nebo zaletět za světlem. Jak koncepční! Ma‑li pravdu vývojová teorie, má hmyz o pár stovek milionů let druhové zkušenosti více. Ma‑li pravdu koncept několikadenního fofru stvoření, není na tom hmyz aspoň hůře než my. Posel zdravé přírody v ústavu plném rakoviny mě potěšil. Možná byl signálem, že brněnské prostředí je z pohledu drobného hmyzu v zásadě zdravější, než se zdá, možná už zase více než dříve.

Brouka roháče jsem šetrně uložil do prostorné krabičky. Že ho druhého dne vypustím do lesa, kam patří. Že ho však také předtím ukáži na ranní schůzce chirurgického oddělení primáři a kolegům, máme totiž hlásit všechny mimořádné události na pracovišti. A také že chirurgové mnoho radosti nemají, tak aby trochu měli. Bylo pozoruhodné, že roháč setrvával po celou dobu ve střehu s hlavou zvednutou a kusadly připravenými k obraně. Jinak nedělal nic.

Jak inspirující realista! Nesporně vnímal, že situace není normální, byť je klidná. Pouze se nic nedělo, což je v přírodě mimořádný stav, který nastává jen někdy, krátce před bouřkou. I brouk vnímá abnormální stav a omezenost.Tak je ve střehu.

Pan prezident vlasti hovoří o riziku demokratického deficitu v Unii. Ovšem i v tuzemsku lze vnímat riziko deficitu, včetně demokratického. Zčásti daného rizikem pokročilých metod trvalé substituce. Nahrazování másla margarinem, bavlny syntetikou, produkce dotací, zvolených nezvolenými, kompetentních nekompetentními. Zvolení s programem jsou substituováni zvolenými bez programu a ti pak programově nezvolenými. Také konkursovaní na základě programu jsou substituováni konkursovanými bez programu a ti programově nekonkursovanými. Není to optimální, ale aspoň směřující, byť poněkud perverzně. Ve skutečnosti jsou však všichni jmenovaní v rozhodováních substituováni náměstky, zástupci, zástupci zástupců, lobbisty, poradci, zkrátka substituenty.

Podstatu substituce nastínil Jaroslav Hašek v knize o dobrém vojáku. Na frontu do zákopů měly být dováženy netrpělivě očekávané konzervy. Ježto však konzerv nebylo, posílalo velení do předních linií místo nich pohlednice z významných bojišť. Proces dodávek zastaven nebyl. I nyní fungujeme nezastaveně. Jen se mnohé neděje, ať již připravené dobře, hůře či vůbec. Je to zásluhou hloupějších substituentů. Naopak zásluhou chytřejších substituentů se mnohé pod povrchem děje, ale není to vidět. Takže jako by se nic nedělo. A do toho ještě nervozita některých nucených v závěru odpracovat, co již oceniteli oceněno, ale ocenitelům dosud neodpracováno.

Když nejsou konzervy s konkrétním obsahem a přijdou pohlednice s hodnotou abstraktního požitku, mnohé to irituje. V tom je škoda i přínos substitucí. Moderní požadavek EBM čili Evidence‑Based Medicine jsme si donedávna překládali jako medicína založená na průkaznosti. Substituenti ho zvolna proměňují v „EBM“ znamenající evidenčně bohatou medicínu, místy evidentně bakalářskou medicínu. Za vyšší kvalitu medicíny papírem popsaným banalitami zní heslo pohlednic dodávaných namísto konzerv. Třeba vysvětlující směrnice zkratek s perlami typu z = záda, lb = levý bok a podobně. Postačí jen podepsat směrnici a pokrok úkrokem je nevyhnutelný. Směrnice kvality a prosazování „EBM“ řeší vyplněným papírem už i problém, nachazi‑li se patologický proces na pravé či levé straně. Přesnost zjištění se potvrdí podpisem vyplňovatele. Nebude aspoň zločinně operována nepatřičná strana druhá, nýbrž strana v celé předchozí dokumentaci uvedená, známá svéprávnému pacientovi i zodpovědným lékařům. Že tak bude lépe, soudí evidenční vylepšovatelé v jejich jednorozměrném vidění světa levého a pravého. Jenže v 3D medicíně našeho 3D světa zůstávají v evidenci evidenčníků nepodchyceny směry nahoru a dolů, vpředu a vzadu. V jaké výši je třeba nádor jícnu či rekta, byť jde o orgány nepárové, nebo je‑li nádorové ložisko jater, plic či mozku vpředu nebo vzadu, byť třeba pořád vlevo. Ještě že to máme odedávna zanášeno v chorobopise i v paměti, své i počítačové.

Argumentem je chybovost lidského faktoru. Je třeba potlačit chybovost i s lidským faktorem méně lidským faktorem. Tedy dalším papírem a evidenčníkem. Boží prostota developerů (vývojářů) kvality třeba jednou rozpozná dokonce i význam času v časoprostoru, že totiž je dnes nádor vlevo či vpravo, ale může být brzy i leckde jinde, například v lymfatických uzlinách uprostřed. Že tudíž základ medicíny je mnohem složitější a vyžaduje přesnější popis problémů než ono pravolevé vidění jednorozměrných linearistů linkujících linearitu napravo či nalevo. A diagnóza se má psát řádně česky, aby se zlepšovatelé zorientovali. Plíživá proměna skutečné EBM v „EBM“ nedovzdělaného bakalářského typu představuje aktuální hrozbu medicíně. Byl bych rád, kdyby vystrkovala růžky jen v mém okolí a jinde ji nevídali. Omezenou infekci lze izolovat. Jak již instinktivně usoudil brouk roháč v krabičce plné omezenosti, je v prostředí substituce normálního nenormálním nutno být ve střehu. Nejlépe s hlavou vztyčenou a kusadly připravenými k obraně. Je to hmyzí poselství hmyzu, za který nás velící strategove‑substituenti stejně pokládají. Nespisovně se kdysi vyjádřil také brněnský bard Franta Kocourek slovy: Furt ve střehu!

Zdroj: MT