Respirační syncytiální virus

Respirační syncytiální virus je příslušníkem čeledi Paramyxoviridae, rodu pneumovirus. Původně byl identifikován a označen za vyvolavatele rýmy u šimpanzů. Později byl virus izolován u dětí s příznaky onemocnění respiračního traktu a byl přejmenován na respirační syncytiální virus, protože ve tkáňových kulturách vede k tvorbě charakteristických syncytií. RSV je obalený virus, jehož genom tvoří jednovláknová RNA s negativní polaritou o velikosti 5×106 kD. V genomu je zakódováno 10 řetězců mRNA, z nichž každý kóduje samostatný protein. Funkce pěti proteinů (F, G, SH, M a M2) je spojena s obalem viru. Protein F (fusion protein) pravděpodobně iniciuje splývání membrány viru a vnímavé buňky. Velká molekula glykoproteinu G, nápadného vysokým obsahem sacharidů, zajišťuje adhezi viru k buňce hostitele. Úloha malého hydrofobního proteinu SH není známa. Proteiny M a M2 (matrixové proteiny) se zřejmě podílejí na vazbě nukleokapsidy s obalem viru. Další tři proteiny (L, N a P) jsou spojeny s nukleokapsidou a její funkcí.V napadených buňkách dále nalézáme dva nestrukturální proteiny, NS1 a NS2. Izoláty respiračního syncytiálního viru lze především na základě rozdílů v antigenní struktuře povrchového glykoproteinu G rozdělit na dva hlavní subtypy – A a B. Pro virus je optimální pH 7,5, a přestože je citlivý na teplotu, lze jej z pracovních pultů izolovat i po několika hodinách a z gumových rukavic kontaminovaných infikovanými nosními sekrety po více než hodině. Stabilita viru v nemocničních podmínkách přispívá k tomu, že se RSV uplatňuje jako účinný nosokomiální patogen.
Respirační syncytiální virus je rozšířen po celém světě a vyvolává každoroční epidemie, jejichž propuknutí dokážeme předpovídat. V mírném pásmu se RSV v komunitě objevuje v listopadu či prosinci a přetrvává zde do dubna či května. Oba hlavní subtypy viru mohou během sezónních vzplanutí infekce cirkulovat současně, přičemž subtyp A je obvykle dominantní. Studie zabývající se vlivem antigenních změn jednotlivých subtypů viru na závažnost onemocnění jsou rozporuplné, ale nezdá se, že by antigenní změny RSV měly tak závažný klinický dopad jako u chřipky. Epidemii vyvolanou RSV lze rozpoznat podle současného nápadného nárůstu onemocnění dolních cest dýchacích u kojenců a malých dětí. Nejvyšší incidenci onemocnění u hospitalizovaných dětí pozorujeme ve věku mezi 2 a 5 měsíci. V průběhu prvních dvou let života prodělá většina dětí jednu nebo více infekcí vyvolaných RSV potvrzených průkazem protilátek proti viru. Těžší průběh onemocnění se pozoruje u chlapců a dětí z nižších socioekonomických skupin. Reinfekce jsou běžné a opakují se po celý život, i když mají mírnější průběh než primární infekce.
…

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Petr Zoban, CSc.

Není pochybností o tom, že respirační syncytiální virus (RSV), typ A i B, patří mezi nejčastější patogeny vyvolávající sezónní infekce dýchacích cest a plic u malých dětí. V našich geografických a klimatických podmínkách začíná sezóna infekcí RSV koncem října, resp. v listopadu, a přetrvává do časných jarních měsíců. Uvádí se, že RSV infikuje téměř 90 % dětí ve věku do dvou let. Maximum výskytu se pozoruje v prvních šesti měsících života. V oblasti Houstonu v USA bylo zjištěno, že RSV infekce postihuje až 68 % dětí v prvním roce a přes 83 % během druhého roku života. Ve Švédsku má 87 % dětí ve věku 18 měsíců vytvořeny protilátky proti RSV. Zdá se, že během posledních let výskyt infekcí RSV u malých dětí narůstá a že se zvyšují počty dětí, které je nutno z této indikace hospitalizovat. Infekcemi RSV častěji onemocní malé děti, navštěvující kolektivní zařízení. V lůžkových zařízeních, zejména na jednotkách intenzivní péče, vyvolává virus explozivně se šířící nosokomiální nákazy. Explozivita šíření infekce na novorozeneckých, resp. dětských jednotkách intenzivní péče, je dána jednak akumulací vážně nemocných dětských pacientů, jednak vysokou virulencí infekčního agens. Virus se šíří sekrety z dýchacích cest a je vysoce infekční, dostane-li se do kontaktu s povrchem očních spojivek nebo sliznice nosu. Respirační syncytiální virus může údajně přežívat na neošetřených rukou až šest hodin. Při vypuknutí nosokomiální infekce se může v krátké době infikovat 40 až 50 % ošetřovatelského personálu. Nosokomiální infekce RSV často probíhá pod obrazem bronchiolitidy nebo bronchopneumonie. U dětí s chronickým respiračním nebo kardiovaskulárním onemocněním a u pacientů s poruchou imunity může mít těžký až fatální průběh. Zásadní podmínkou pro získání kontroly nad nosokomiální infekcí RSV je přísné dodržování bariérového způsobu ošetřování. Autorky článku upozorňují na skutečnost, že závažnými formami infekce RSV jsou ohrožovány zejména tzv. „rizikové“ skupiny dětské populace. Jedná se především o malé děti ve věku do šesti měsíců (až 20 % z nich musí být hospitalizováno), děti mladší než dva roky, které se narodily před 35. týdnem těhotenství, děti s respiračními a kardiovaskulárními onemocněními (mortalita na infekce vyvolané RSV je u nich vysoká), a konečně to jsou děti s primárními nebo sekundárními poruchami imunity.
…

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2004, strana 4

Zdroj: