Restrikce clopidogrelu zvýšila úmrtnost po PCI
Stéphane Rinfretová z University of Montreal a její tým analyzovali data o preskripci clopidogrelu a údaje o všeobecné mortalitě v roce následujícím po provedení PCI s implantací koronárního stentu u pacientů, kteří prodělali intervenční zákrok v kanadském státě Quebec v období od ledna 2000 do září 2004.
Recept pro clopidogrel nebyl vypsán 1 565 pacientům z celkového počtu 13 663 sledovaných pacientů (11,5 %) a s nejméně jednodenním zpožděním (zřejmě pro nutnost autorizace použití léku pojišťovnou) byl tento lék aplikován 1 174 pacientům (8,6 %). V obou skupinách byla protidestičková terapie zajištěna jiným lékem, na nějž se restrikční opatření nevztahovala. Ve skupině pacientů s nejméně jednodenním zdržením v podání léku byla zaznamenána průměrná doba zpoždění pěti dnů (u 61 % pacientů byl recept vypsán do sedmi dnů, u 11 % během 8 až 14 dnů a u 28 % po více než dvou týdnech).
V prvním roce následujícím po provedení PCI zemřelo celkem 476 (3,5 % z celkového počtu sledovaných pacientů) nemocnýc h. Ve skupině pacientů, u nichž došlo ke zdržení v preskripci clopidogrelu, to bylo 4,5 % osob a u nemocných, jimž nebyl clopidogrel aplikován, byla úmrtnost 6,9 procenta.
Riziko úmrtí se zvýšilo až o 70 procent
Po adjustaci na zkreslující faktory, jako je například závažnost onemocnění, délka pobytu v nemocnici, zvyklosti ve vypisování receptů na clopidogrel, se zjistilo, že pacienti, u nichž došlo k nejméně jednodennímu zdržení v preskripci clopidogrelu, vykázali vyšší riziko úmrtí než pacienti, u nichž k tomuto zdržení nedošlo. Toto vyšší riziko investigátoři kvantifikovali ukazatelem hazard ratio 1,35. V ještě vyšším riziku úmrtí (hazard ratio 1,70) se nacházeli pacienti, jimž clopidogrel nebyl vůbec podán.
„Naše poznatky naznačují, že potenciální nepříznivé dopady na veřejné zdraví by měly být vyhodnoceny ještě dříve, než budou implementována jakákoli opatření vedoucí k limitaci přístupu k medikamentům, jež jsou důležité v rámci sekundární prevence, zejména jde-li o život zachraňující medikaci,“ uvedli autoři.
Je třeba tyto závěry prověřit, tvrdí oponenti
Samy Suissa z McGill University v kanadském Montrealu však ve svém průvodním editorialu k výše uvedenému článku vyjádřil pochybnosti, zda zdržení v léčbě způsobené restriktivní politikou pojišťoven skutečně vede ke zvýšení mortality. „Před tak silným tvrzením o dopadu restrikční strategie preskripční politiky na veřejné zdraví by se měly provést výzkum založený na dobře naplánované, randomizované kontrolované studii a pečlivá analýza observačních studií,“ uzavřel S. Suissa.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2008, strana A7
Zdroj: