Rezistentní patogeny - trvalá hrozba
Americké Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (Center for Disease Control and Prevention – CDC) ve spolupráci s výborem HICPAC (Healthcare Infection Control Practices Advisory Committee) doporučuje zlepšit kontrolu nad infekčními onemocněními, která jsou vyvolána enterobakteriemi rezistentními vůči karbapenemu. Jednou z nejčastěji se vyskytujících rezistentních enterobakterií je Klebsiella pneumoniae. Jde o podmíněný patogen, působí však závažná onemocnění respiračního a močového traktu, u dětí pak meningitidy. Často je příčinou nosokomiálních nákaz. Vyvolává onemocnění především u oslabených a imunokompromitovaných jedinců a vyznačuje se právě vysokou mírou rezistence vůči mnoha běžným antimikrobiálním přípravkům. Proto jsou tyto infekce spojeny s vysokou morbiditou a mortalitou, významně prodlužují pobyt pacienta v nemocnici a v neposlední řadě také významně zvyšují náklady na léčbu, zejména u kriticky nemocných pacientů.
Varující je především skutečnost, že tyto mikroorganismy aktivně produkují enzym, tzv. karbapenemázu, která přímo degraduje antibiotika a tím pochopitelně způsobuje jejich neúčinnost, proto musí být tyto přípravky vyřazeny z nejběžněji zvažovaných terapeutických možností. Tato vlastnost, produkce karbapenemázy, je dokonce geneticky přenositelná z jednoho kmene na druhý, potenciálně i mezi druhy, mezi pacienty či zdravými jedinci. Úkolem zdravotníků je především na tyto skutečnosti myslet, aktivním přístupem bránit šíření rezistentních kmenů a v případě potvrzení jejich výskytu provést razantní opatření. Každého pacienta, u něhož došlo k podezření z kolonizace nebo infekce, je třeba izolovat a tím zabránit dalšímu přenosu. Vždy je nutné informovat epidemiologa a v případě, že se přítomnost rezistentního mikroorganismu potvrdí, je třeba provést další opatření. Kromě obvyklých zvyklostí, jako je přísně dodržovaná hygiena rukou a pečlivá dezinfekce prostředí, které by měly být samozřejmostí, je například třeba zahájit aktivní vyhledávání osob, které přišly s infikovaným člověkem do kontaktu a pátrat zejména po bezpříznakových jedincích. Tím je zajištěno, že další lidé s dosud nerozpoznanou infekcí nebudou sloužit jako rezervoár pro přenos. „Neexistuje důvod, proč by zmíněná jednoduchá opatření nemohla být dodržena,“ dodává prof. Mark E. Rupp, M.D., prezident Americké společnosti pro epidemiologii zdravotní péče (Society for Healthcare Epidemiology of America) a profesor z univerzitního centra Nebraska Medical Center, který dále poukazuje na to, že největší problém je s relativně malým arsenálem antimikrobiálních přípravků. Dosud totiž nebyla objevena nová třída antibiotik se zcela odlišným mechanismem účinku. Proto by zdravotníci měli aktivně přistupovat k vyhledávání výskytu rezistentních patogenů a nepřipustit jejich šíření. Základem preventivních opatření by měla být předně kontrola mikrobiologických záznamů v předchozích 6–12 měsících s cílem zjistit, zda se dotyčné mikroorganismy v daném zařízení vyskytly. Pokud je v dokumentaci záznam o výskytu dosud blíže nespecifikovaných enterobakterií, je doporučeno zejména v rizikovém prostředí jednotek intenzivní péče provést opakovaně testy odhalující produkci karbapenemázy (v současné době jsou takové testy běžně k dispozici). V dalším kroku je třeba provést kultivaci u pacientů, kteří jsou epidemiologicky spjati s osobami, u nichž byla přítomnost rezistentního patogenu již prokázána.
Závěrem lze tedy konstatovat, že zdravotnická zařízení musejí být důsledná v aktivním zjišťování přítomnosti rezistentních patogenů a cílené léčbě pacientů, stejně tak jako v provedení příslušných opatření u osob, u nichž byla zjištěna kolonizace a jsou bezpříznakoví, jak zdůrazňuje prof. Rupp. Tyto rezistentní organismy se totiž mohou šířit i prostřednictvím přístrojů, na površích i přímým kontaktem a jediným účinným způsobem boje s nimi je, jak již bylo zmíněno, hygiena rukou všech zdravotníků, účinná dezinfekce prostředí a dodržování výše popsaných opatření.
Zdroj: