Risankizumab v léčbě psoriázy v praxi
V průběhu letošního ročníku Derma Update, který se konal virtuálně 25. června 2020, byla již tradičně značná pozornost věnována problematice psoriázy a novým možnostem její léčby. Jedna z přednášek byla zaměřena na praktické aspekty léčby inhibitorem IL‑23 risankizumabem.
Psoriáza není jen onemocnění kůže, ale systémová nemoc, která může bez správné léčby způsobit nevratné změny a výrazné zhoršení kvality života nemocného. Může se rozvíjet i uvnitř těla bez projevů na kůži a být spojena s řadou nejen dermatologických komorbidit. K těm nejčastějším patří psoriatická artritida, kardiovaskulární onemocnění, diabetes, deprese a obezita.
Jak ve své přednášce Praktické aspekty léčby risankizumabem zdůraznil primář Kliniky dermatovenerologie Univerzitní nemocnice L. Pasteura v Košicích MUDr. Tomáš Kampe, u léčby psoriázy, stejně jako u každého chronického onemocnění, je důležité dosažení dlouhodobého cíle léčby. Ten by měl být předem definován jak pro počáteční, tak pro udržovací fázi léčby a v klinické praxi by měl být realizovatelný a dosažitelný. „Hlavním cílem u léčby psoriázy je dosažení úplné kožní clearance a obnovení normálních aktivit pacienta tam, kde toto onemocnění u konkrétního nemocného způsobuje největší omezení. V ideálním případě by cíle léčby měly korelovat s významným účinkem na systémové komorbidity spojené s psoriázou, aby dosažení cílů mělo pozitivní vliv na morbiditu a mortalitu,“ popisuje prim. Kampe s tím, že právě takovéto cíle léčby psoriázy je snaha najít a identifikovat.
Cíle léčby byly definovány mnoha národními a nadnárodními organizacemi a v průběhu času byly stále ambicióznější. PASI 90 nebo dokonce úplné zhojení kůže již dnes není snem, ale díky novým lékům se stává realitou. Studie potvrzují, že u pacientů, kteří reagovali na léčbu úplnou kožní clearance, se prokázalo minimální nebo žádné zhoršení kvality života nebo příznaků souvisejících s onemocněním. Při stanovení cílů léčby by se mělo brát v úvahu, že stanovení zlepšení PASI jako jediného výsledku nemusí být pro individuální pacienty relevantní, důležitější může být absolutní změna.
Jak MUDr. Kampe zdůraznil, v řadě případů tedy nestačí jen definovat terapeutický cíl, ale je třeba i přizpůsobit léčebnou strategii tak, aby v případě, že nebude dosaženo cíle léčby, mohla být po dohodě s pacientem provedena potřebná úprava (přístup T2T – treat to target). Léčbu je tedy potřeba přizpůsobit konkrétnímu pacientovi, protože definice úspěchu bude závislá na perspektivě pacienta.
Role IL‑17 a IL‑23 v léčbě psoriázy
Cílem biologické léčby, která i v léčbě psoriázy sehrává stále důležitější roli, jsou cytokiny, kdy některé z nich mohou být v obraně vůči patogenům zásadní. Hlavním cílem biologické léčby psoriázy se v posledních letech staly především interleukin 17 a interleukin 23. IL‑17, který byl nově identifikován v 90. letech, tvoří skupina šesti interleukinů (IL‑17A až IL‑17F), které se svojí funkcí liší. U pacientů s psoriázou byly pozorovány především zvýšené koncentrace IL‑17A, IL‑17F a IL‑17E.
Dalšími cytokiny, jejichž zvýšená exprese byla pozorována u psoriázy, jsou kromě rodiny IL‑17 i IL‑23 nebo IL‑22, IL‑1β a IFNγ. Hlavní funkcí interleukinu 23 je zřejmě udržení fenotypu buněk Th17 a jejich přežití. Buňky Th17, které jsou klíčovou subpopulací T buněk v psoriatické kůži, se všeobecně považují za pozitivní regulátory imunologických reakcí, protože produkují prozánětlivé cytokiny. Naopak některé buňky TH17 mohou imunitní reakce ovlivňovat negativně, jde o nepatogenní buňky Th17. Zda se buňky Th17 stanou patogenními, nebo nepatogenními, závisí na cytokinovém koktejlu přítomném po dobu diferenciace. Primárním účinkem blokády IL‑23 při psoriáze je inhibice diferenciace a přežití patogenní populace buněk Th17 v kůži. Blokáda IL‑23 na rozdíl od ustekinumabu neovlivňuje funkce související s obranou proti patogenům, tedy funkce hrající roli v imunitě.
Ukazuje se, že cílení na IL‑23 představuje klíčový mechanismus moderní terapie psoriázy. Pokud je inhibice IL‑23 zprostředkována přes jeho podjednotku p19, dochází k selektivní blokádě pouze patogenních Th17 lymfocytů, přičemž diferenciace nepatogenních Th17 lymfocytů zůstává zachována. Nepatogenní Th17 lymfocyty nadále produkují fyziologickou koncentraci IL‑17, IL‑22 a IFNγ potřebnou např. k udržení homeostázy ve střevech. Navíc imunologická cesta Th1 a Th2 lymfocytů zůstává intaktní, což je klíčové pro zachování obranyschopnosti organismu. Selektivní inhibice IL‑23 tedy představuje významný terapeutický cíl v obnově rovnováhy prozánětlivých a protizánětlivých cytokinů.
Risankizumab má vysokou afinitu a specificitu pro IL‑23 danou dvěma místy na podjednotce p19 IL‑23, zároveň má redukovanou heterogenitu a redukovanou Fc efektorovou funkci. Právě tyto vlastnosti zajišťují risankizumabu vysokou a dlouhodobou účinnost, což se v praxi potvrdilo dosažením PASI 100 u 50–60 procent pacientů.
Risankizumab ve světle studií a klinické praxe
Podle Globální zprávy WHO existují v léčbě psoriázy čtyři nejdůležitější pacientské potřeby:
- zhojení kůže,
- důvěra v léčbu,
- kontrola nemoci,
- rychlost zhojení kůže.
Právě rychlost zhojení kůže označilo přes 95 procent respondentů jako nejdůležitější. I proto je rychlost nástupu účinku, kterou se risankizumab vyznačuje, zásadní. „Po první dávce je míra zlepšení 58 procent, po dalších dvou dávkách již pacienti dosahují zlepšení 91 procent, což ukazují nejen data z klinických studií, ale i zkušenosti z reálné praxe,“ popisuje MUDr. Kampe. Jak dodává, vzhledem k tomu, že na Slovensku není risankizumab lékem první volby biologické léčby, nejedná se v jeho zemi o biologicky naivní pacienty.
Ve srovnávací studii risankizumabu se secukinumabem ukazuje risankizumab v 52. týdnu léčby jasnou superioritu – 87 % vs. 52 % (16. týden 74 % vs. 66 %). „Risankizumab je první inhibitor IL‑23, který měl rychlejší nástup účinku než inhibitor IL‑17. Touto léčbou se tak může dařit dosahovat i těch nejnáročnějších pacientských cílů, tedy rychlého nástupu účinku, ale i udržení odpovědi na léčbu. I v této oblasti prokázal risankizumab superioritu nad inhibicí IL‑17. Po dobu sledování 2,5 roku zůstala dlouhodobá účinnost konstantní a nelišila se ani mezi jednotlivými skupinami pacientů. Při léčbě risankizumabem bez přerušení byla udržena odpověď PASI 90 a současně došlo ke zlepšení kvality života v průběhu 124 týdnů léčby,“ popisuje prim. Kampe.
O výsledcích studie IMMhance bude podle jeho názoru ještě hodně diskutováno. „Jednak se jednalo o studii, do níž bylo zařazeno na 50 procent pacientů, kteří již prodělali předchozí biologickou léčbu. Za druhé, více než 72 procent pacientů si udrželo odpověď PASI 100 v 94. týdnu, i když poslední dávka byla podána v týdnu 88, takže po poslední dávce účinnost ještě stoupala,“ dodává.
Ve studii IMMvent pacienti, kteří v 16. týdnu léčby adalimumabem dosáhli zlepšení PASI 50 (a méně než PASI 90), byli znovu re‑randomizováni na rizankizumab, ve 44. týdnu již 66 procent z nich dosáhlo PASI 90 a 21 procent PASI 100 (viz graf 1). „To je důkaz toho, že neplatí, co se tradičně uvádí, tedy že s každou další linií biologické léčby klesá účinnost terapie. Zároveň je velmi zřetelný i rozdíl v dávkovacím režimu,“ uvedl prim. Kampe. Krátkodobou i dlouhodobou účinnost risankizumabu prezentoval i na datech čtyř registračních studií fáze III (UltIMMa‑1, UltIMMa‑2, IMMhance a IMMvent) s více než 2 000 pacientů. Pacienti, kteří byli léčeni risankizumabem, zaznamenali signifikantní zlepšení psoriázy vlasové pokožky, nehtů a palmoplantární psoriázy v porovnání s ustekinumabem v 52. týdnu léčby (viz graf 2).
Rizankizumab prokázal konzistentní výskyt NÚ jak při krátkodobém, tak při dlouhodobém (52,5 měsíce) sledování (4 400 pacientoroků). NÚ vedoucí k přerušení léčby byly nižší než ve skupině s placebem. Podle britských dat je účinnost risankizumabu v porovnání s brodalumabem a ixekizumabem vcelku podobná. Odlišná situace je však u bezpečnosti, a tedy i v dlouhodobém setrvání na léčbě, kde čísla hovoří ve prospěch risankizumabu. „Risankizumab poskytuje zároveň vysoký stupeň klinické účinnosti, dosažení odpovědi PASI 90 až PASI 100. Stejné míry účinnosti je dosahováno podle dat klinických studií po dobu 52 týdnů až po 2,5 roku bez poklesu účinnosti, a to i u pacientů s různými charakteristikami onemocnění, jako je různá hmotnost, odlišná závažnost nemoci nebo předchozí biologická léčba. U pacientů, kteří léčbu risankizumabem nepřerušili, ani u těch, kteří na něj přešli z jiných biologických léků, nebyl zaznamenán vliv psoriázy na jejich kvalitu života již v 16. týdnu léčby ani po 124 týdnech sledování. Nežádoucí účinky byly srovnatelné s ustekinumabem, bez kontraindikace pro IBD, kongestivní srdeční selhání nebo depresi,“ shrnul MUDr. Kampe.
Ve srovnání s jinými randomizovanými klinickými studiemi s jinými biologiky pro léčbu psoriázy vykazuje risankizumab nejdelší dlouhodobé klinické účinky. Navíc pacienti, kteří zůstali na risankizumabu po celou dobu studie, dosáhli vysokých úrovní trvalé účinnosti, kdy více než 80 procent dosáhlo PASI 90 a přes 60 procent dosáhlo PASI 100. Prezentované studie potvrzují, že účinnost risankizumabu je vyšší v porovnání s ustekinumabem nebo adalimumabem, a to včetně času do viditelného klinického zlepšení. Bezpečnostní profil léku je přitom srovnatelný. Risankizumab je vysoce účinný, bezpečný a pohodlný, což z něj činí vynikající volbu pro pacienty Pandemie nemoci COVID‑19 významně ovlivnila péči o pacienty v závěru života, a to nejen ty, kteří se novým koronavirem nakazili. Organizační opatření spojená s nouzovým režimem a přísnějšími epidemiologickými nařízeními měla dopad i na pacienty, kteří v tuto dobu umírali na jiná onemocnění a vzhledem k pandemii museli čelit omezeným možnostem návštěv, upravenému režimu zdravotnických zařízení, horší dostupnosti domácí péče a podobně. Řada příbuzných musela řešit vlastní obavy o zdraví a zároveň péči o další příbuzné. Někteří lidé zemřeli v nemocnicích či domovech pro seniory, aniž by měli možnost se osobně rozloučit se svými blízkými. Mnoha vážně nemocným pacientům nemohly být provedeny plánované zákroky.
Centrum paliativní péče ve spolupráci se zahraničními univerzitami proto realizuje jedinečný výzkum, jehož cílem je zmapovat dopad pandemie na péči o umírající, a to jak z pohledu zdravotníků, sociálních pracovníků, dobrovolníků, tak i z pohledu pozůstalých. Cílem projektu je zmapovat zkušenosti s péčí v závěru života, srovnat výsledky s dalšími evropskými zeměmi, a připravit se tak na další možné pandemie. K účasti ve výzkumu stačí vyplnit dotazníky na webu Centra paliativní péče, vítány jsou především osobní zkušenosti pozůstalých, ale i zkušenosti personálu nemocnic a pobytových sociálních zařízení. Dotazník se týká pacientů, kteří během pandemie zemřeli, bez ohledu na příčinu nemoci.
Zdroj: MT