Rizika podávání léčiv v těhotenství
Jakému riziku jsou vystaveny těhothotné ženy, které užívají preskripční léky? V nedávné francouzské studii se zjistilo, že 99 ze 100 těhotných pacientek užilo během těhotenství alespoň jeden lék na předpis. Téměř polovinu léčiv předepsal přitom rodinný lékař (49 %). Podle tohoto průzkumu každá žena během těhotenství průměrně užila 13,6 různých léků. Vezmeme-li v úvahu, že většina žen užívá ještě řadu léčiv bez lékařského předpisu a přichází do styku s chemickými látkami v životním prostředí, je zřejmé, že nezanedbatelná část žen je vystavena působení potenciálních teratogenů. Užívání různých léčiv je u žen fertilního věku samozřejmě běžné, i když nejsou těhotné, ale během těhotenství se může spotřeba léčiv u žen zvýšit pravděpodobně díky změnám souvisejícím s těhotenstvím a obtížím, které tyto změny vyvolávají. Výzkumem v minulých desetiletích se zjistilo, že spotřeba léčiv během těhotenství rok od roku stoupá: v roce 1970 užívaly těhotné ženy ve Spojených státech průměrně 8,7 léků. V roce 1973 se počet léků užívaných během těhotenství zvýšil na 10,3 a v roce 1978 na 11. Jakým způsobem mohou léčiva ovlivnit vyvíjející se plod? Je poněkud těžké pochopit skutečnost, že před rokem 1941 bylo jenom málo odborníků přesvědčeno o tom, že faktory prostředí mohou nepříznivě ovlivnit lidské embryo. Tyto naivní představy přesvědčivě vyvrátil Gregg, který zjistil, že infekce těhotné ženy zarděnkami vede k závažnému poškození plodu. 6 V současné době se má za to, že teratogeny vnějšího prostředí přispívají jednak ke vzniku vrozených anatomických malformací, jednak mají krátkodobý i dlouhodobý vliv na fyziologické funkce plodu. Úkolem tohoto článku bude definovat principy teratogeneze, pojednat o primárních účincích teratogenů a poskytnout praktické rady pro každodenní péči o těhotné pacientky.
U plodu, který je v prenatálním období vystaven působení teratogenů, se mohou postnatálně projevit různé morfologické nebo funkční abnormality. Tyto změny jsou obvykle trvalé. Teratogeny mohou být chemické látky, léčiva, infekční agens nebo fyzikální faktory. V dalším výkladu bude pojednáno především o teratogenním potenciálu léčiv na lékařský předpis. Nezávisle na druhu léčiva, jehož působení je matka vystavena, je k vyvolání teratogenních změn nutné, aby léčivo proniklo přes placentární bariéru k embryu nebo fétu. Výjimkou z tohoto pravidla jsou léčiva, která jsou podávána přímo plodu. Tato problematika přesahuje rámec článku.
...
Komentář
Autor: MUDr. Eva Maňáková
Vrozené vady představují vážný celospolečenský problém, protože jsou hlavní příčinou dětské úmrtnosti a jednou z hlavních příčin invalidity. Vad zjištěných při porodu jsou asi 3 %. Jejich registrovaný počet závisí spíše na kvalitě vyšetření dětí a na jeho metodice než na kvalitě zevního prostředí, a zůstává pro danou populaci v podstatě stálý. Tento paradox lze celkem jednoduše vysvětlit na základě principu působení teratogenů, jež se projevuje smrtí zárodku, intrauterinní růstovou retardací, funkčními změnami a malformacemi. Malformace tak sice představují nejnápadnější, nikoli však nejčastější výsledek negativního působení zevních i genetických faktorů. Zvýšení zátěže proto vždy nevede k vyššímu výskytu malformací, ale k problémům s fertilitou nebo abortům. Tato skutečnost v pracích amerických autorů obecně nebývá zmiňována a zdůrazňovány jsou poruchy pozorovatelné na novorozenci či dítěti (malformace, funkční poruchy, někdy i IUGR). Zaměříme-li se na příčiny vzniku vrozených vývojových vad, pak u poloviny z nich nelze dosud stanovit jejich příčinu, ve 25 % jde o multifaktoriální působení, v 15 % o genetické vlivy (chromosomální aberace a mutace) a zbývajících 10 % je způsobeno zevními faktory. Vysoký počet malformací, jejichž příčinu nelze stanovit, není vzhledem k délce těhotenství překvapující. Část jistě bude způsobena dosud nepoznanou genetickou poruchou – mutací, ale zbytek může být způsoben epigeneticky, tj. zevními vlivy či poruchami koordinace během vývoje. Příčinu malformací u všech postižených tak pravděpodobně nikdy nebudeme schopni odhalit.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2004, strana 35
Zdroj: