Roe vs. Wade - nevšední případ

Jedním z nejzajímavějších soudních sporů v USA je bezpochyby "případ Roe versus Wade", v němž v roce 1970 Nejvyšší soud potvrdil ženě právo samostatně rozhodnout o přerušení vlastního těhotenství. Usnesení bylo přijato překvapivou většinou hlasů 7 : 2 s neméně překvapivou argumentací - vyjít vstříc nárokům ženy na soukromí (odvolávající se na dodatek č. 4 Ústavy USA).

Soud jednoduše uznal, že s plozením je nerozlučně svázáno právo ženy určit osud vlastního plodu (do ukončení druhého trimestru těhotenství), a že je proto žádoucí, aby konečné rozhodnutí o tom, zda se dítě narodí nebo ne, zůstalo v jejích rukou. I když zmíněný soudní spor se vedl o fiktivní těhotenství (jako důsledek znásilnění), nařízení soudu bylo závazné pro všechny případy těhotenství bez ohledu na podmínky početí.

Platilo plošně a neumožňovalo žádné výjimky (mimo pár přesně vymezených kontraindikací).

Otázka zní: byl soud opravdu dostatečně nezávislý, aby mohl objektivně a nezaujatě vyjádřit tak zásadní verdikt? Nebo jinak, jak je to s "posvátností" práva a podmínkami jeho vytváření?

Nevím, co teď ctěný čtenář očekává, ale nejspíš ho trošku překvapím, a možná i zklamu. Právo není totéž co jeho tvorba (legislativa) a bylo by jistě velkou chybou předpokládat jakousi absolutní neutralitu práva jako takového. Nepadá totiž z nebe. Netvoří ho andělé, ale skuteční, a proto nedokonalí lidé. Podoba jednotlivých právních norem, včetně zákona o interrupci, vždy odráží aktuální názorové rozložení sil ve společnosti a v neposlední řadě i motivace zákonodárců, kteří jsou jako kdokoli z nás lidmi z masa a kostí.

Pokud zákonodárný sbor pozitivisticky rozhodne, že zákon má ženě přiznat právo samostatně rozhodnout o přerušení vlastního těhotenství, je to rozhodnutí většiny, které nemá nic společného s "právním optimem" či abstraktní dokonalostí legislativní koncepce systému.

Je to vyjádření dominantních názorů společnosti, která si takovou právní normu přeje. Nic víc, nic míň. Neříká nic o tom, ve kterém okamžiku vzniká život, kdy se biologický akt plození přeměňuje na lidské stvoření, nebo z pohledu věřících, kdy do těla vstupuje duše. Ne. Vývoj práva a jeho jednotlivých norem je jednoduše důsledkem nebo, pokud chcete, reflexí společenské reality, a ne opačně. Že má takto vznikající právní systém své zpětné důsledky, je věc úplně jiná.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA - jako rozhodnutí každého jiného soudu - tedy je a vždy bude vyjádřením většinového názoru, který nemá nic společného s absolutní pravdou. Slušná společnost totiž není důsledkem slušného práva, ale slušné právo je důsledkem slušné společnosti. Laicky svůdná představa, že je možné nejdříve vytvořit "slušné" zákony a pak na nich postavit slušnou společnost je iluzí, a to iluzí velmi nebezpečnou. Nezapomínejme na to.

Zdroj: Medical Tribune