Přeskočit na obsah

Rozhodnutí by měla vycházet z odborné diskuse, nikoli od politiků

Pane profesore, co vás přimělo opustit hradeckou fakultní nemocnici a vydat se na sever Čech, do Ústí nad Labem, což nebývala právě prestižní lokalita?

Mé působení v roli přednosty kliniky ve Fakultní nemocnici Hradec Králové v roce 2014 skončilo a dostal jsem zajímavou nabídku z Ústí, abych se podílel na vzniku Kliniky anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Vedení Krajské zdravotní, a. s., Univerzity J. E. Purkyně a vedení kraje nám poskytlo maximální podporu, jejich zájem o budování špičkového systému zdravotní péče pro Ústecký kraj byl (a nadále je) mimořádný. Instituce Krajské zdravotní nám i mně osobně dává vynikající podmínky k budování pracoviště a svého rozhodnutí přejít do Ústí nelituji.

 

Věnujme se však aktuální problematice. Můžete popsat, co znamenal pro „běžné“ ARO přechod na COVID-ARO?

Pracoviště typu ARO všech typů nemocnic byla včas připravena na nárůst počtu pacientů, k čemuž vlastně ani nedošlo. Chtěli jsme předejít situaci, ke které došlo v Itálii nebo Španělsku. Výhodou se ukázala skutečnost, za niž jsme často kritizováni, a to vysoký počet lůžek intenzivní péče, v určitém slova smyslu až naddimenzovaný v poměru k potřebám a počtu pacientů v ČR. Nicméně se ukázalo, že to v těchto situacích může mít smysl z pohledu připravenosti systému na zátěž typu COVID.

 

Ve velmi krátké době začal fungovat dispečink a byly dostupné informace o počtech nemocných a volných kapacitách jednotlivých oddělení. Jak se vám podařilo tak rychle změny zorganizovat?

Dispečink vznikl ve spolupráci s Ústavem zdravotních informací a statistiky ČR pod vedením profesora Duška. Jde o databázi, do níž jsou hlášeny, zpočátku na denní, nyní na týdenní bázi (od 3. 9. opět na denní bázi – pozn. red.) počty pacientů i volné kapacity jednotlivých anesteziologicko-resuscitačních zařízení. V současném stavu není kapacita naplněna, a pokud se nestane něco nepředvídatelného, tak podle stávající dynamiky vývoje by se neměla vyčerpat. Podle aktuálního stavu informací z dispečinku připravuji týdenní hlášení pro ministra zdravotnictví.

 

Takže dříve dispečink kapacit jednotek intenzivní péče neexistoval?

Snaha shromažďovat ucelená data o systému intenzivní péče trvá léta, až s pandemii COVID se nám vznik systému povedl prosadit. Mnoho nemocnic je řízeno kraji a záleží na rozhodnutí hejtmana, zda data poskytne. Přímo řízeným nemocnicím lze nařídit, aby zadávaly data do systému, krajským nebo místním nikoli. Pokud vím, v současnosti chybí státní autoritě nástroj, kterým by bez vyhlášení výjimečného stavu přiměla kraje k součinnosti. Naštěstí si byli všichni vědomi závažnosti hrozící situace, k jejíž eskalaci v ČR nedošlo. Každý kraj má nyní funkci koordinátora intenzivní péče, obsazení této pozice bylo v některých krajích ovlivněno regionálními politiky, nejčastěji hejtmany. Zpravidla šlo o přednosty velkých anesteziologicko-resuscitačních pracovišť. V několika krajích byly jmenovány jiné osoby, ale i s nimi lze spolupráci hodnotit jako velmi dobrou a bezproblémovou. Poskytování dat funguje nyní na většině pracovišť bezproblémově, některé nemocnice musejí být upomínány. Frekvence sběru dat záleží na epidemiologické situaci. Zjara se zadávala denně, nyní v týdenních intervalech, většinou k pondělku. Jen pražská data jsou sledována denně. (Od 3. 9. jsou data zadávána jedenkrát denně v celé ČR – pozn. red.)

 

Hrozí v současnosti překročení kapacity českých ARO v důsledku COVID-19?

Na základě dat z března a dubna letošního roku by musel počet infikovaných přesáhnout celkem 45 000, aby při tehdejší proporci hospitalizovaných pacientů došlo k přiblížení hranice rezervy systému. Nejde přitom jen o pacienty s COVID-19, ale při přehlcení systému by se snižovala kapacita i pro pacienty, kteří potřebují naši péči pro jiná onemocnění.

Přes prohlášení WHO se podle počtu aktuálně infikovaných lidí v Česku stále nejedná o pandemii SARS-CoV-2. V průběhu času se změnil jak charakter onemocnění, tak i charakteristika pacientů – ubylo nemocných vyšších věkových kategorií, tedy nad 65 let.

 

Jsou vyhrazena lůžka jen pro COVID-19?

Ano, na některých pracovištích byly vyčleněny jednotky intenzivní péče jen pro covidové pacienty. Ve všech zdravotnických zařízeních však není možné z epidemiologických důvodů lůžka vyčlenit a izolovat infikované pacienty. Záleží na prostorových i personálních možnostech daného pracoviště. Nejde jen o počet lůžek či ventilátorů, ty lze nyní snadno pořídit, ale o vyškolený a zkušený personál.

V některých krajích byly určeny nemocnice, kam se pacienti s COVID směřují primárně. Neplatí však, že každý kraj má svou covidovou nemocnici s jednotkou intenzivní péče pro infikované, záleží na lokálních poměrech a na domluvě. Při navýšení počtu pacientů by bylo nutné začlenit více nemocnic.

 

Stále existuje systém nepotkávajících se směn zdravotnických pracovníků?

Ve většině nemocnic byl již po počátečním náporu a obavách tento systém zrušen. Pokud se epidemiologická situace změní a poroste počet nemocných s COVID-19, pak je vypracován systém postupů, kterými by se riziko nákazy zdravotnických pracovníků mělo snižovat. Nepotkávající se směny jsou až posledním opatřením, protože je z logistického hlediska v tomto systému zajištění péče nejnáročnější. Současně se tím sníží kapacita pracoviště.

 

Co považujete za adekvátní opatření v současné epidemiologické situaci?

Nesdílím názor, že je nutné všechno omezit, zavřít a totálně izolovat. Existují pravidla, jejichž dodržováním se riziko nákazy přenášené kapénkovou infekcí podstatně sníží. COVID-19 je respirační onemocnění podobné chřipce. V něčem je záludnější, v jiných ohledech je mírnější. Hlavní ochrana spočívá v bezpečném chování: cítím-li se nemocen, zůstanu doma. V rizikových podmínkách pak mohu použít roušku, udržuji bezpečnou vzdálenost, udržuji hygienu rukou. Plošná systémová opatření pro celou republiku postrádají smysl. Naopak je nutné vycházet z konkrétních podmínek daného regionu. Je-li například riziková situace v Praze, pak stejná opatření v Brně ztrácejí opodstatnění. A to se netýká jen COVID.

 

Co vás osobně na epidemii překvapilo?

Podívám-li se na věc s nadhledem, udivilo mne, jak se z odborného medicínského tématu stalo téma politické. Netvrdím, že medicína není politikum, ale rozhodnutí musejí vycházet z odborných názorů. Jasně, zpočátku jsme nevěděli, jak se bude v Česku situace vyvíjet, a bylo správné se zachovat tak, jak jsme se zachovali. Ale následná politizace COVID-19 už nebyla přínosná. Zejména škodlivá byla nekonzistentnost informací poskytovaných laické veřejnosti, které degradovala i některé ověřené protiepidemické postupy. COVID-19 by měl zůstat ryze odborným tématem, nikoli politickým.

 

Myslíte si, že tato naše zkušenost ovlivní zdravotní péči a medicínu vůbec k pozitivnímu, nebo k negativnímu trendu?

Pozitivní bude změna ve vnímání hygieny, epidemiologie a infekce širokou veřejností, která si snad uvědomí, že infekční onemocnění mohou zcela zásadním způsobem změnit běžný život. Jde o otázku veřejného zdraví. Ve všech velkých zemích, včetně USA, je „public health“ jedním z klíčových oborů medicíny. Nesmírný dopad na celou populaci má, když se hygienicko-epidemiologická opatření podcení.

Telemedicína, což je další pozitivní zkušenost, by vydala na další samostatný rozhovor.

 

Proč podle vás proběhla v Česku epidemie tak mírně?

V Itálii byla situace daleko složitější než u nás. Jednak virus mohl být virulentnější, napadl populaci výrazně starší a zvyky a chování italské populace jsou více kontaktní. Jižní národy obecně vnímají hygienické normy odlišně. Za sebe si myslím, že významnou roli hrála menší připravenost italského zdravotnictví a podcenění situace ve srovnání s tím, co proběhlo v ČR. Neoddiskutovatelnou výhodou Česka je vysoká úroveň zdravotnictví a jeho organizace.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Tinnitus: co neškodí, je akceptovatelné

7. 12. 2021

Tinnitem trpěli Beethoven, Michelangelo, van Gogh, leccos o něm ví také třeba Michal Pavlíček nebo Jáchym Topol. Na to, zda jsou příčiny šelestu v…