Roztříštěnost zájmů snižuje kvalitu péče

V době, když jste po promoci volil svou specializaci, obor reprodukční medicíny byl na úplném začátku rozvoje. Co vás přimělo věnovat se právě léčbě neplodnosti?
Cesta vedla přes chirurgii, tedy gynekologickou chirurgii, která mě vždycky lákala. Zaujala mě problematika odběru vajíček, které jsem se chtěl věnovat. Jenže vbrzku jsem zjistil, že bez speciálních znalostí z oboru endokrinologie si nebudu moci pacientku sám po hormonální stránce adekvátně připravit a stimulovat její vaječníky k dozrávání většího počtu oocytů, které pak lze následně odebrat.
Souhlasíte s heslem „starých praktiků“, že doktor si musí umět poradit s každým případem spadajícím do jeho oboru?
Nedovedu si současnou medicínu představit bez specializace. Myslím si, že dobře zvládnout v běžné praxi všechny typy výkonů od vedení porodu přes urogynekologické a onkogynekologické operace až například po léčbu imunologicky podmíněné sterility není možné. Při roztříštěnosti zájmů nelze proniknout do hloubky problematiky. Mezioborovost je na reprodukční medicíně to nejatraktivnější. Navíc tu je pro nás, kteří se léčbě neplodnosti věnujeme, ohromný motivační moment – a tím jsou výsledky. Navštíví-li nás pár s dlouhou anamnézou neplodnosti a po léčbě nám přinese ukázat její výsledek, to je doslova hnací motor.
…

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2005, strana 13

Zdroj: