Rozvíjející se metoda budoucnosti

MT: Jakým způsobem provádíte oscilační ventilaci?

V klinické aplikaci jde o použití dechových frekvencí na úrovni 300 dechů za minutu. Dechové objemy jsou přitom menší než mrtvý prostor dýchacích cest pacienta. Ventilace probíhá na kontinuálním distenzním tlaku, který je určen nejlepším oxygenačním ziskem. V některých případech je tento optimální přetlak nalezen na hladinách převyšujících i hodnotu 3 kPa. Oproti běžným postupům užívaným při oscilační ventilaci máme však jednu velkou výhodu. Užíváme originální měřicí a monitorovací systém, který umožňuje flexibilně nastavit minutovou ventilaci i dechový objem tak, aby bylo dosaženo normokapnie. Takže proti standardnímu doporučení nastavit oscilační ventilaci tak, aby byly pohyby hrudníku odpovídající nebo dostatečné, jde o významný pokrok v oblasti klinické aplikace metody.

MT: Nenastává problém s vysokou frekvencí dechových objemů?

Velmi dobrá otázka, která se dotýká nejvíce problematiky bezpečného nastavení poměru vdechu a výdechu, sekundárně potom velmi složité problematiky hledání cílové skupiny pacientů. Právě monitorování ventilačních parametrů v průběhu oscilace je jedinečnou prevencí vzniku poškození plic a bezpečné klinické aplikace. Při oscilační ventilaci dosahujeme na periferii plic podstatně menších tlakových výkyvů než při ventilaci konvenční. Jestliže se při konvenční ventilaci diference tlaku při dodání určitého objemu může lišit až o 3 kPa, čili 30 cm vodního sloupce, u oscilace při stejném nastavení na vstupu je na periferii dýchacích cest tlakový výkyv pouze 3 cm, tedy jedna desetina. Z tohoto pohledu vysokofrekvenční ventilace vyhovuje požadavkům na minimalizaci nežádoucích účinků, které pozorujeme při ventilaci konvenční.

MT: A jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s použitím oscilační metody?

Máme řadu případů, kdy aplikace vysokofrekvenční oscilační ventilace velmi rychle zlepšila oxygenační situaci nemocného a v kritické situaci mu zachránila život. Jedná se především o pacienty s určitým typem syndromu akutního selhání plic, kteří mají známky velmi závažného oxygenačního postižení.

Obecně řečeno, pokud existuje v medicíně technologie, která je schopna zajistit přežití nemocného, byť by to mělo být v jednom případě ročně, je její užití prospěšné a indikované. V případě vysokofrekvenční oscilační ventilace to jednoznačně platí.

MT: Co lze v budoucnu očekávat od metody vysokofrekvenční ventilace?

Protože je metoda řazena k „rescue“ postupům, je její použití zatím spíše mimořádné. Máme stále ještě málo znalostí o její přesné funkčnosti. Nicméně si myslím, že by přístroj podobného typu měl být v budoucnu na každém větším resuscitačním oddělení. Metoda by měla být obecně známá, aby se dala použít v případě selhání konvenčních postupů. Ve spolupráci s Fakultou biomedicínského inženýrství ČVUT se snažíme přispět k řešení celosvětově orientovaného výzkumu v oblasti vysokofrekvenční ventilace, která stále čeká na studii jednoznačně potvrzující její prospěch.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2007, strana B5

Zdroj: