Rybář: Onkologická péče potřebuje koordinátory, rozum i kontrolu

Ministerská koncepce rozvoje onkologie nově rámuje systém péče pomocí pěti klíčových principů, tzv. onkologického patera. Podle RNDr. Mariána Rybáře, MHA, z Ministerstva zdravotnictví je cílem včasné zahájení léčby, zkrácení čekacích lhůt, zavedení role koordinátora péče, rozumné rozdělení části péče do regionů a průběžné měření její kvality. „Není přijatelné, aby pacient čekal dva měsíce, když může být ošetřen jinde za dva týdny,“ říká. Jak tedy zabránit tomu, aby systém pacientům nepodával pomocnou ruku příliš pozdě?
- Paralelně s podmínkami pro reakreditaci komplexních onkologických center má v nejbližší době vyjít i nová koncepce rozvoje onkologie v České republice. S jakým hlavním záměrem jste k její přípravě přistupovali?
Zkusím to shrnout do pěti principů, kterým jsme začali říkat onkologické patero. Věříme, že pokud se je podaří naplnit, významně se zlepší cesta pacienta systémem.
Prvním z nich je, aby měl pacient dobrý start. Tedy aby byl zachycen včas, rychle diagnostikován, zařazen do multidisciplinárního týmu a co nejdřív zahájil léčbu.
Důležitou roli v tom hraje koordinátor péče. V té výzvě i koncepci definujeme požadavek, aby každé onkologické centrum mělo alespoň jednoho koordinátora onkologické péče – zajímavým bodem je to, že to nemusí být nutně zdravotník. Jeho úkolem je přátelsky vzít pacienta za ruku a provést ho co nejrychleji všemi vyšetřeními tak, aby pacient stihl léčbu dříve, než jeho onemocnění postoupí ze stadia I do stadia IIIa, IIIb a IV, kdy už nemusí být léčitelné.
- Jak má systém zajistit, že péče bude opravdu plynulá, dostupná a udržitelná?
Velkým tématem jsou čekací lhůty. Apelujeme na to, aby si je onkologická centra opravdu hlídala. Je nepřijatelné, aby pacient dostal termín třeba až za dva měsíce, když přitom existuje jiné zařízení ve stejném regionu, kde by mohl být vyšetřen do dvou týdnů.
Důležitá je také racionální decentralizace. Pokud mají centra zvládnout to klíčové na začátku – diagnostiku, léčebné plány, multidisciplinární týmy –, musejí mít možnost část péče pustit dál. Například sledování pacientů v remisi nebo delegovanou preskripci. Jinak se zahltí a systém přestane fungovat.
A konečně – indikátory kvality. Díky datům pojišťoven a Národního onkologického registru už dnes umíme kvalitu péče měřit. Chceme, aby onkologická centra byla podobně jako třeba iktová centra pravidelně hodnocena. Pokud se ukáže, že parametry neplní, vyzveme je k sebeevaluaci – přátelsky, ale důsledně. A budeme společně hledat, co je možné zlepšit. Třeba i na úrovni systému nebo pojišťoven.
Takže když to celé shrnu – chceme, aby pacienti měli dobrý start, dostali svého koordinátora, nečekali zbytečně dlouho, aby byla péče racionálně rozdělena a aby se její kvalita opravdu měřila.
Rozhovor vznikl u příležitosti kulatého stolu „Kam kráčíš, česká onkologie?“, který uspořádala Onkologická platforma AIFP ve spolupráci s Medical Tribune.