S ochranou proti klíšťové encefalitidě můžeme začít kdykoli
Klinické onemocnění vzniká po přisátí infikovaného klíštěte–Ixodes ricinus. Ovšem i v přírodních ohniscích, kde se vyskytuje největší množství klíšťat, je pouze několik procent z nich infikovaných( unáspodleodhadůdo4 %). „Z toho vyplývá, že člověk, který žije v oblasti přírodního ohniska nákazy a má v anamnéze záznam o přisátí desítek klíšťat, by se neměl spoléhat na to, že již není k viru klíšťové encefalitidy vnímavý,“ upozorňuje doktor Chmelík. Snadno totiž mohla nastat situace, že se ještě dosud s infikovaným přenašečem nesetkal.V úvahu je také nutné brát fakt, že po setkání s infikovaným přenašečem může nastat široká škála klinických případů od inaparentního průběhu přes chřipkové onemocnění až po postižení nervového systému (přibližně 20 až 30 % onemocnění). Meningitická forma má dobrou prognózu, encefalitida je často spojena s dlouhodobějšími obtížemi i následky, encefalomyelitická forma zpravidla změní osud nemocného. „Každopádně tvrzení některých praktických lékařů: vy žijete v ohnisku nákazy už 70 let, vás už se to netýká, jsou mylná,“ říká MUDr. Chmelík. Podle jedné starší studie byly u osob v oblasti ohniska nákazy nalezeny protilátky na základě inaparentně proběhlé nákazy pouze v cca 10 % případů. Část lidí si uvědomuje riziko, které jim hrozí, a nechá se očkovat, ale stále zůstává velké množství osob, které jsou k této nemoci vnímavé.„Lékaři v terénní praxi by měli mít na paměti, že v první fázi této nemoci, v průběhu chřipkového onemocnění, můžeme v krevním obraze najít změny, které je možno zaměnit za hematologické onemocnění: jedná se o trombocytopenii nebo leukopenii či dokonce o současné snížení trombocytů i leukocytů,“ připomíná doktor Chmelík. Pokud má navíc pacient v anamnéze přisátí klíštětem a byl v přírodním ohnisku, měli by lékaři myslet na možnost nákazy virem klíšťové encefalitidy. Momentální nepřítomnost protilátek podezření na tuto chorobu automaticky nevyvrací, protože jejich tvorba trvá přibližně 14 dnů.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2005, strana 16
Zdroj: