S pacienty o euthanasii
Stát by měl podle něj prostřednictvím zákonné normy nabídnout v přesně vymezené situaci a ve striktně stanoveném rozsahu nevyléčitelně nemocnému a trpícímu pacientovi pomoc při uskutečnění jeho individuálního rozhodnutí ukončit život. Tato norma musí reprezentovat konsensus názorů veřejnosti, odborníků z medicínské i právní sféry a politiků. Pro inspiraci lze využít i legislativu zemí, kde je euthanasie legalizována, například Belgie či Nizozemí.
S pacienty o euthanasii
Poslanec Šťastný si představuje, že zákon by umožnil nevyléčitelnému a trpícímu pacientovi požádat stát o asistenci při ukončení života. Žádost by musela obsahovat jednoznačný důkaz o beznadějném zdravotním stavu směřujícím bezprostředně k úmrtí. Vůle žadatele by musela být vyjádřena opakovaně v časovém odstupu formou notářsky ověřeného testamentu. Žadatel samozřejmě musí být plnoletý a právně způsobilý. Posouzení kompletnosti žádosti by bylo úlohou soudu (nikoli však rozhodnutí o realizaci úkonu).
Zásadní bariérou zneužití euthanasie je podle B. Šťastného bezpodmínečné vyloučení jakýchkoli jiných osob než žadatele z celého procesu. Tedy např. i nejbližších příbuzných. Lékař by vůči žádajícímu pacientovi vystupoval pouze jako poskytovatel informace o jeho okamžitém zdravotním stavu a prognóze. Zákon by také musel zakotvit právo lékaře či celého zdravotnického zařízení příslušný zákrok odmítnout. B. Šťastný se domnívá, že vlastní asistenční úkon při pacientově dobrovolném ukončení života by neměl vykonat lékař.
Zdroj: