Sbírka někdy předchází rozhodnutí pojišťovny

Ve snaze pomoci svému bližnímu se ale mnozí klienti nebo rodiče nemocných dětí snaží získat léčbu pouze na zahraničních pracovištích. Mnohdy nevyčkají ani na stanovisko zdravotní pojišťovny a organizují sbírku v předstihu. Pak se stávají i případy, že se nadace obtížně rozhoduje, jakým způsobem sbírku následně využít, když léčbu uhradila zdravotní pojišťovna. Jiným případem jsou situace, kdy rodiče trvají na péči v zahraničí, ačkoli je možno odpovídající léčbu v ČR poskytnout. Nutno podotknout, že v řadě případů se jedná o neléčitelné choroby, kdy je i v zahraničí pacientovi možné poskytnout pouze paliativní či podpůrné výkony.

Pokud se jedná o léčbu, se kterou není v ČR dostatek zkušeností a doposud se zde neprovádí, je pochopitelně potřebná péče pacientovi v zahraničí umožněna. Jak ale ukládá evropská legislativa - k úhradě hospitalizační péče v zahraničí je nutný předchozí souhlas zdravotní pojišťovny. Pokud by pacient tento souhlas nedostal, a přesto vycestoval, čerpal péči, zaplatil za ni a požadoval úhradu z veřejného zdravotního pojištění, bude nutné jej odmítnout. Nicméně pokud pacient vyjede za vyžádanou ambulantní péčí, jsou zdravotní pojišťovny jednoduše povinny ji zaplatit, a to v českých cenách a za podmínky, že jde o péči, která je v ČR z veřejného zdravotního pojištění hrazena.

Možnost úhrady vyžádané zdravotní péče v zemích EU, EHP a Švýcarska českými zdravotními pojišťovnami je zakotvena v Nařízení Rady (EEC) 1408/71, konkrétně v článku 22, odst. 1, písm. c), a v Nařízení Rady (EEC) 574/72, článek 22 a 23. Problematika schvalovacího procesu se opírá také o rozsudky Evropského soudního dvora. V zemích, se kterými jsou uzavřeny smlouvy o sociálním zabezpečení, vychází možnost úhrady z těchto smluv a jejich správních ujednání. V případech ostatních zemí je možno výjimečně hradit péči dle § 16 zákona č. 48/97 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je-li její poskytnutí z hlediska zdravotního stavu pojištěnce jedinou možností zdravotní péče.