Schizofrenie: přehled

Schizofrenie je invalidizující psychické onemocnění, postihující ve všech kultu− rách jedno procento populace. Postihuje stejné počty mužů a žen, nicméně k jeho rozvoji u žen často dochází v pozdějším věku než u mužů. Schizofrenii lze charakterizovat pozitivními a negativními symptomy. Mezi pozitivní přízna− ky patří halucinace, hlasy, které hovoří s pacientem či o něm, a bludy s často paranoidním obsahem. Negativní příznaky zahrnují emoční oploštění, ztrátu radostného prožívání, úbytek vůle či motivace a přerušení sociálních vazeb. Rodiny nemocných trpí oběma typy příznaků; je proto důležité, aby lékaři posky− tovali poradenství všem osobám postiženým danou chorobou. Psychosociální intervence a rodinná terapie mohou zlepšovat výsledné stavy. Pomocí léčiv lze docílit úpravy příznaků, ovšem prakticky všechna antipsychotika mají nežádoucí neurologické a interní účinky (např. nárůst tělesné hmotnosti, hypercholeste− rolémie, diabetes). Pacienti trpící schizofrenií vykazují 10% celoživotní riziko sebevraždy.

Schizofrenie je invalidizující psychické onemocnění, které narušuje úsudek i schopnost navazovat a udržovat sociální vazby a často vede k rozvoji dalších přidružených nemocí. Tyto změny nepříznivě zasahují do života nemocných i jejich rodin a přátel. Rodinní lékaři mohou významně přispívat k účinné léčbě schizofrenie; jejich úkolem je rozpoznat časné příznaky onemocnění, zajistit péči vhodných odborníků na duševní zdraví, pomáhat pacientům a jejich rodinám, aby se vyrovnali s drtivými následky schizofrenie, a podporovat multidisciplinární přístup pokrývající veškeré dimenze daného onemocnění.

Rizikové faktory, etiologie a patofyziologie

Schizofrenie má ve všech kulturách 1% prevalenci a se stejnou četností postihuje muže a ženy.1 U mužů se tato choroba projeví zpravidla krátce před dvacátým rokem věku či po něm, zatímco u žen její nástup spadá do období před třicítkou nebo po jejím překročení.

Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je výskyt schizofrenie v rodinné anamnéze (tab. 12).3 Mezi další hypotetické rizikové faktory patří roční období a místo narození, socioekonomický status a infekce matky během těhotenství. Tyto představy se však opírají jen o nekonkluzivní údaje.3,4

Finská studie zabývající se výskytem schizofrenie v adoptivních rodinách (Finnish Adoptive Family Study of Schizophrenia) potvrdila, že genetika hraje při rozvoji tohoto onemocnění významnou roli.5-8 Bylo v ní rovněž zjištěno, že osoby s genetickým rizikem schizofrenie jsou mimořádně citlivé k emočnímu klimatu ve svém rodinném prostředí. Zdá se, že jsou-li děti vychovávány v .......

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D.

Článek Stephena Schultze a spolupracovníků z Univerzity v Rochesteru v červnovém čísle časopisu American Family Physician přináší přehlednou informaci o schizofrenii. Schizofrenie zůstává i na počátku 21. století jedním z nejzávažnějších onemocnění nejen v kontextu psychiatrie, ale i celé medicíny. Zjednodušeně ji lze chápat jako závažné psychotické onemocnění charakterizované významnými poruchami v oblasti myšlení (formálními i obsahovými), vnímání, emocí, projevů chování a kognitivních funkcí. Jedná se o chorobu s mnohotvárným psychopatologickým obrazem, klinickým průběhem a výslednými stavy, nejistou terapeutickou odpovědí a pravděpodobně též nejednotnou etiopatogenezí. Častý chronický průběh může vést k závažnému funkčnímu postižení, změnám osobnosti, snížené kvalitě života s vysokou mírou pracovní neschopnosti a trvalou invaliditou. Negativní důsledky mají dopad nejen na nemocné, ale i na jejich rodiny a celou společnost.

Schultzův přehled se na mnoha místech opírá o starší literární údaje, které zcela nereflektují současnou úroveň poznání etiologie a patofyziologie schizofrenie. Jednou z nejčastěji uváděných hypotéz vzniku schizofrenie je Weinbergerova neurovývojová hypotéza. Oproti klasickému pojetí schizofrenie jako neurodegenerativního onemocnění (nemoc má počátek a vede...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2007, strana 50

Zdroj: