Sdílení pacientského souhrnu v praxi

„Aby byl výstup pacientského souhrnu použitelný a celé to dávalo smysl, je potřeba mít ve zdravotnické dokumentaci pacienta uvedeno maximum údajů využitelných pacientským souhrnem, a to strukturovaně a aktualizovaně,“ říká Ing. Daniel Rzyman, produktový manažer STAPRO.

• Od loňského roku je ve vyhlášce o zdravotnické dokumentaci jasně popsán pacientský souhrn. Je ale dobrovolné, jestli ho poskytovatel vede. Je to tak?

Ano. Avšak nenazýval bych to vedením, spíše poskytováním. V současné době je styl vedení dokumentace ve většině nemocnic u nás velmi odlišný od toho, co se vyžaduje pro naplnění evropských standardů v rámci Pacientského souhrnu (PS). Většina dodavatelů tedy PS skládá z dat dostupných v rámci nemocničních softwarů.

• Připojují se reálně nemocnice k Národnímu kontaktnímu místu pro elektronické zdravotnictví a jsou schopny sdílet pacientské souhrny do zahraničí?

Tento dotaz je spíše o schopnosti dodavatele nemocničního systému tuto možnost nabídnout.

Ve skutečnosti je k produkci připojeno pouze pár nemocnic. Největším problémem je právě samotný formát PS, který je dosti odlišný od způsobu vedení současné pacientské dokumentace ve většině nemocničních informačních systémů v ČR.

• Nakolik se dá zautomatizovat vedení a posílání pacientského souhrnu? Co musejí zdravotníci nebo obecně pracovníci nemocnice udělat, když jsou požádáni o pacientský souhrn?

Když bych hovořil za FONS Enterprise od STAPRO, tak komunikace je zcela automatická, bezprostředně nemusí personál udělat nic, dotaz jde na klinický informační systém (KIS) a ten z pacientských dat PS sestaví nezávisle na obsluze.

Obecně však platí – aby byl výstup PS použitelný a celé to dávalo smysl, je potřeba mít ve zdravotnické dokumentaci pacienta uvedeno maximum údajů využitelných pacientským souhrnem, a to strukturovaně a aktualizovaně. Je tedy třeba vést dokumentaci důkladně a strukturovaně, zaznamenávat maximum známých údajů a údaje v KIS udržovat a aktualizovat. Pak bude i PS kompletní a pro druhou stranu použitelný.

• Jak náročné je napojit nemocniční informační systém na národní kontaktní místo?

O samotné napojení žádá zdravotnické zařízení (ZZ) napřímo. Je tam několik úrovní, které je třeba splnit

1)  Síťová

Národní kontaktní bod (NCP) vyžaduje zabezpečené spojení, ideálně pomocí dedikované sítě.

Například TransMISE v Pardubickém kraji využívá napojení pomocí sítě Asociace krajů České republiky, tedy dedikované sítě pro zabezpečený přenos dat mezi kraji.

2)  Programová

KIS musí být schopen komunikovat pomocí REST rozhraní NCP anebo IHE profily.

Samotný PS je žádán ve formátu HL7 CDA, což je v české kotlině pro většinu dodavatelů cizí formát.

3)  Formální

ZZ musí vyplnit formulář a poslat jej ideálně datovou schránkou s prosbou o připojení k NCP.

Následně je potřeba stanovit termín testování jak syntaktického, tak sémantického, ideálně s dodavatelem KIS. Teprve po splnění všech formálních požadavků je možné se připojit do produkčního prostředí NCP.

• Jak velký význam podle vás projekt pacientského souhrnu nakonec bude mít?

Pokud se do něj zapojí ambulantní sféra, budeme se aktivně zajímat nejen o poskytování, ale také o příjem PS, namísto skládaného záznamu budeme operovat se záznamem perzistentním, určí se zodpovědnost za jeho vedení (například registrující praktický lékař) a především změníme lékařské návyky z textových na kódované, pak je to dle mého názoru kandidát na záchranu života a také úsporu času jak pro pacienta, tak pro celý zdravotní systém nejen v ČR, ale také v Evropě.

• Vidíte tu možnost, že by si i nemocnice nebo i jiní poskytovatelé v rámci Česka zvykli spolu sdílet pacientské souhrny?

Ano, pokud bude jeho obsahová stránka validovaná sémanticky, například právě registrujícím praktickým lékařem, pak si myslím, že si na něj všichni rychle zvyknou.