Senioři, stárnutí populace a zdravotnické služby

I když je populační stárnutí civilizačně zákonitý jev, vyvolává různé obavy a negativní tendence. Sociologové hovoří o demografické panice, v laické i odborné veřejnosti se objevuje gerontofobie, je třeba řešit věkovou diskriminaci – ageismus. Závažným problémem se ukázala média, která vytvářejí deformovaný obraz stáří, referují o seniorech problematickým způsobem a v souvislostech, které upevňují různé mýty o stáří, případně společenský despekt k seniorům. Prokázala to ojedinělá studie sociologů Masarykovy univerzity v Brně a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Praze.Česká republika se přihlásila k mezinárodnímu akčnímu programu o stárnutí, který přijalo světové shromáždění konané pod patronací OSN ve Vídni v roce 1982 a který byl aktualizován na následných shromážděních, především na madridském v roce 2002. Jsme vázáni také mezinárodními principy přístupu k seniorům, které vyhlásilo Valné shromáždění OSN v roce 1991 (na základě deklarace Mezinárodní federace seniorů IFA) a závěry ministerské konference o stárnutí, konané v Berlíně v roce 2002. V těchto souvislostech byl vypracován Národní program přípravy na stárnutí na období 2003 až 2007. Jeho plnění však zůstává převážně v proklamativní a formální rovině. Přetrvává část závažných problémů, které nejsou řešeny věcně ani legislativně. Seniorská problematika nadále zůstává marginální a roztříštěnou záležitostí. V ČR chybí instituce, která by Národní program zastřešovala, koordinovala a přispívala k tzv. „age mainstreaming“ – k posouvání seniorských aspektů různých řešení do centra zájmu.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 1

Zdroj: