Přeskočit na obsah

Setkání revmatologů v lázních Jáchymov

Dva měsíce po jubilejním 60. výročním sjezdu českých a slovenských revmatologů měli odborníci z řad lékařů i nelékařů, kteří mají v péči pacienty s revmatickými chorobami, opět šanci setkat se na další odborné akci. Tentokrát je přivítalo lázeňské město Jáchymov, kde se ve dnech 25. až 27. listopadu konaly tradiční Jáchymovské revmatologické dny.

 

Organizace a příprava Jáchymovských revmatologických dní nebývá jednoduchá, protože vzdělávacích akcí pro revmatology bývá během roku více. Nakonec se do Jáchymova sjelo téměř 400 účastníků, což svědčí o velkém zájmu revmatologů o tuto tradiční odbornou akci i o další vzdělávání. Letos organizátoři vybrali několik okruhů, které považují za stěžejní a které přinášejí novinky nebo naopak byly v minulosti poněkud opomíjeny. Mezi základní odborná témata kongresu byla vybrána problematika artritidy ve vztahu k infekcím, revmatochirurgie, moderní přístupy v pohybové a fyzikální léčbě, nová Doporučení ČRS pro léčbu RA a PsA. Samostatný blok byl také věnován otázce sexuality u revmatologického pacienta. Místo samotné prezentace nových doporučení pro RA byla na programu nakonec spíše diskuse nad jejich návrhem, která poslouží pro přípravu definitivní podoby doporučení. Mezi diskutovanými tématy byly například otázky, jak definovat odpověď na léčbu, jak má vypadat 1. či 2. linie léčby, jaké jsou nové indikace léčby či jak použít screening při latentní tuberkulóze.

 

Aktivity ČRS v rámci hloubkové revize referenční skupiny 70/2

Na úvod kongresu proběhlo také setkání center biologické léčby, kde se hovořilo o aktivitách České revmatologické společnosti ČLS JEP v souvislosti s posledním vývojem týkajícím se hloubkové revize referenční skupiny 70/2. Odborná společnost se k průběhu správního řízení, které probíhalo více než 1,5 roku a v listopadu vyústilo ve vydání zatím poslední finální hodnotící zprávy, opakovaně vyjadřovala a navrhovala i některé změny úhradových a indikačních pravidel. Bohužel velká část z nich nebyla při závěrečném zhodnocení vzata lékovým ústavem v úvahu. Týká se to např. návrhu na snížení prahu pro podání biologických přípravků u revmatoidní artritidy. Odborná společnost také opakovaně upozorňovala na nevhodnou definici odpovědi na léčbu, která neakceptuje uplatňování principu „léčby k cíli“. Podle tohoto principu by revmatologové při léčbě neměli usilovat jen o snížení původně vysoké klinické aktivity pacienta, ale docílení remise nebo alespoň stavu nízké klinické aktivity. Z připomínek ČRS lékový ústav akceptoval snížení frekvence kontrol u pacientů léčených biologickými přípravky z osmi na dvanáct týdnů. Podařilo se také prosadit, aby mezi indikační kritéria biologické léčby přibyla non‑radiografická axilární spondylartritida.

 

Artritida ve vztahu k infekcím

V bloku věnovaném artritidě vzniklé v souvislosti s infekčním onemocněním seznámil posluchače prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z III. interní kliniky LF UP a FN Olomouc se vztahem borreliové infekce k revmatologii. Připomněl, že muskuloskeletální příznaky se mohou objevit v jakékoli fázi onemocnění lymeskou borreliózou, manifestují se jednak jako prosté artralgie, nebo jako artritida s přítomnými dalšími objektivními známkami zánětu (bolest, otok, omezení pohybu, lokální zvýšení teploty nad kloubem). Artralgie se objevují již v časné fázi onemocnění, někdy již před objevením erythema migrans, a mohou přetrvávat. Artritida je obvykle mono‑ až oligoartikulární, velmi často bývá postižen kolenní kloub, vzácná je polyartikulární forma, která někdy může připomínat revmatoidní artritidu. Chronická artritida je mono‑ i oligoartikulární, objevuje se měsíce až roky od první manifestace erythema migrans, probíhá v rekurentních atakách nebo dlouhodobě perzistuje. Charakteristickým projevem této formy kloubního postižení je velký hydrops kloubu s výrazným omezením hybnosti, který se po evakuační punkci celkem rychle doplňuje.

V léčbě lymeské borreliózy je indikováno podání antibiotik. Perorální podání deoxymykoinu bývá také účinné u 90 procent pacientů s lymeskou artritidou. Pokud předchozí léčba neměla efekt nebo došlo v průběhu ke zhoršení stavu, doporučuje se ATB podávat parenterálně. V této indikaci lze podávat ceftriaxon, cefotaxim nebo penicilin po dobu 2–4 týdnů. Perorální a parenterální podání antibiotik má při léčbě lymeské artritidy srovnatelný efekt. Lymeská choroba představuje významný diferenciálnědiagnostický problém, který se zvětšuje s často nepřesnými informacemi laické veřejnosti s narůstající prevalencí fibromyalgie.

Reaktivní artritidě způsobené Chlamydia trachomatis se následně věnovala MUDr. Helena Dejmková z Revmatologického ústavu v Praze. Primární infekce Chlamydia trachomatis probíhá většinou latentně. Onemocnění se proto může projevit až pozdními komplikacemi, ke kterým patří kromě projevů v oblasti urogenitální i reaktivní artritida.

C. trachomatis je intracelulární gramnegativní bakterie, která napadá epiteliální buňky, makrofágy, monocyty a synoviální fibroblasty. Za určitých podmínek může dojít k přetrvávání infekčního agens v synoviálních buňkách. Přítomnost chlamydie v synoviálních buňkách spolu s imunitní reakcí hostitele vede k chlamydií indukované reaktivní artritidě. Nejcitlivější metodou průkazu C. trachomatis je detekce nukleových kyselin prostřednictvím amplifikačních testů buď v moči, či ve stěrech z urogenitální oblasti nebo průkaz agens v synoviální tekutině nebo tkáni.

Kromě běžné terapie opírající se o nesteroidní antirevmatika, kortikoidy a salazopyrin jsou v některých státech zařazovány dlouhodobé kombinované antibiotické postupy.

 

Sexualita u pacienta s revmatickým onemocněním

Celý blok byl na kongresu věnován také sexualitě u revmatického pacienta. V úvodní přednášce doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze upozornila, že vedle fyzických příznaků nemoci se člověk trpící chronickým onemocněním musí vyrovnat s celou řadou problémů, obav a strachů. Setkává se s poruchami nálad, bolestí, obavami ze ztráty partnera či zaměstnání. Více než tři čtvrtiny pacientů se při nemoci potýkají s depresivními stavy. Nemocní bojují s vyčerpaností, apatií, ztrátou energie, poruchami spánku, ztrátou chuti k jídlu i s hrozbou ztráty sociálních kontaktů. Všechny tyto faktory pak ovlivňují jejich partnerský, rodinný a sexuální život.

Podrobněji o vlivu revmatických onemocnění na sexuální funkci pacientů hovořil prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., z Revmatologického ústavu v Praze. Důvody pro zhoršení sexuálních funkcí jsou podle něj multifaktoriální a dají se rozdělit na faktory ve vztahu k nemoci a ve vztahu k léčbě. Do první kategorie patří faktory jako bolest, zhoršení funkce, únavnost, deprese, tělesná slabost, negativní image těla, snížené libido, vaginální suchost a kožní vyrážky. Do druhé skupiny pak řadíme hormonální dysbalanci v důsledku působení glukokortikoidů, vaginální mykózy a jiné infekce či nežádoucí účinky léků.

Podle výsledků klinických studií nebyla sexuální disabilita u revmatoidní artritidy statisticky závislá na demografických a psychických aspektech, ale na aktivitě nemoci, bolesti, HAQ a postižení kyčlí.

Specifické problémy představují sexuální obtíže nemocných s ankylozující spondylitidou, kde převažují muži. Velmi častá je u nich erektilní dysfunkce. Podle prof. Pavelky je důležitá především komunikace lékaře s pacientem o jeho problémech v oblasti sexuálního prožívání a správné doporučení podle specifických potíží.

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené