Signální molekula v lidských slzách
Pláč představuje pro evoluční a behaviorální biology tvrdý oříšek. Biologický smysl tohoto chování zůstává záhadou.
Tým izraelských lékařů pod vedením neurologa Noama Sobela z Weizmannova ústavu v Rehovotu publikoval ve vědeckém časopisu Science důkazy o chemické signalizaci prostřednictvím lidských slz a do záhady lidského pláče tak vnesl aspoň trochu světla.
Slzy vylučované při pláči mají jiné chemické složení než slzy vylučované běžně slzným aparátem včetně Meibomových žláz. Sobel a kol. odebrali slzy ženám, které plakaly při sledování smutného filmu, a sledovali účinek těchto slz na dospělé muže. Testovaní dobrovolníci dostávali čichat buď slzy plačících žen, nebo solný roztok, jímž byla omyta ženská tvář.
Slzy měly u testovaných dobrovolníků významný efekt na vnímání sexuální atraktivity ženské tváře. Muži, kteří byli vystaveni účinku látek obsažených v ženských slzách, měli utlumeny mechanismy zajišťující sexuální vzrušení. To se prokázalo jak vyšetřením aktivity mozku, tak i stanovením koncentrace testosteronu ve slinách.
Signální molekuly byly zatím známy ze sekretu slzných žláz především u hlodavců. Studie Sobelova týmu odhalila, že podobná chemosignalizace funguje i u člověka. Chemická povaha signálních molekul obsažených v lidských slzách zatím není blíže specifikována.
Zdroj: Medical Tribune