Sirovodík jako vasorelaxans
Nejnovější objev týmu kanadských a amerických vědců vedených Ruiem Wangem z Lakehead University v kanadském Thunder Bay dokazuje, že jako vasorelaxans působí i sirovodík. Výsledky kanadské studie zveřejnil prestižní vědecký časopis Science.
Koncentrace sirovodíku endogenního původu se v tělních tekutinách a různých tkáních včetně mozkové pohybují řádově v desítkách až stovkách mikromolů. V těchto koncentracích sirovodík není toxický a plní významné fyziologické role. V mozku například ovlivňuje stav synapsí. Endogenní produkce sirovodíku je zajišťována dvěma enzymy – cystathionin b-syntázou (CBS) a cystathionin g-lyázou (CSE). Jako hlavní substrát pro endogenní produkci sirovodíku slouží aminokyselina L-cystein. V některých tkáních je pro produkci sirovodíku zapotřebí obou enzymů, v jiných stačí pouze jeden z nich.
Dokončení na str. A4
Sirovodík jako vasorelaxans
Dokončení ze str. A1
Wangův tým získal metodami genového inženýrství myši, které mají vyblokovaný gen pro CSE. U myší se vyvinula silná hypertenze. Podrobnější fyziologické studie prokázaly, že sirovodík je stejně účinné vasorelaxans jako oxid dusnatý. S oxidem dusnatým sdílí sirovodík podobné regulační mechanismy produkce. CSE je aktivována procesy závislými na vápníkových iontech a calmodulinu podobně jako syntázy oxidu dusnatého. Sirovodík působí jako relaxans na hladkosvalové buňky ve stěnách cév. Dobře patrný byl i jeho vliv na relaxaci hladké svaloviny trávicího traktu.
Pokud se tento objev potvrdí, znamená to významný posun v léčbě mnoha kardiovaskulárních onemocnění. Někteří pacienti špatně snášejí léky na bázi oxidu dusnatého a v těchto případech by mohly být vhodnou alternativou donory sulfidových iontů. Wang se domnívá, že polymorfismus genu CSE by mohl stát v pozadí dědičných sklonů pro hypertenzi.
Velkou pozornost vzbudila nedávno schopnost sirovodíku vyvolat u laboratorních hlodavců stavy vyznačující se silně sníženým metabolismem. V současné době se intenzivně zkoumá také využití těchto vlastností sirovodíku. Ukazuje se, že pokusná zvířata vdechující velmi nízké koncentrace sirovodíku přežívají s podstatně vyšší úspěšností stavy vzniklé po uměle navozeném infarktu myokardu nebo po velké ztrátě krve. Pokusní potkani vdechující nízké koncentrace sirovodíku přežili až šedesátiprocentní ztrátu krve. Obdobné experimenty na větších savcích, např. prasatech a ovcích, provázejí zatím problémy se správným dávkování sirovodíku.
Zdroj: