Škodlivá, přeškodlivá politizace zdravotnictví
Vše ostatní už politikem být nemá, nýbrž ryze odborným problémem, kterak peníze využít co nejefektivněji k jednomu jedinému účelu: ke zlepšení či udržení zdravotního stavu obyvatelstva.
U nás je ovšem politikum vše: vlastnické vztahy provozovatelů zdravotní péče (přitom jediným kritériem by měla být jejich už výše zmíněná efektivnost), obsazení všelijakých boardů zdravotních pojišťoven (přitom by měla platit stará dobrá zásada, že rozhoduje ten, kdo platí, a v řídících a hlavně v dozorčích orgánech zdravotních pojišťoven by tedy měli sedět jen a jedině zástupci největších zaměstnavatelů – plátců zdravotního pojištění), platy poskytovatelů zdravotní péče (ačkoli by mělo jít o ryzí smluvní vztahy mezi plátci a poskytovateli bez jakýchkoli zásahů politiků a státu), a příkladů si jistě sami najdete ještě mnohem a mnohem více.
Navíc se v poslední době politizace zdravotnictví už úplně vymkla z kloubů, není snad dne a sebenepatrnějšího důvodu, aby ihned nenastala mediální přestřelka politiků. Navíc přestřelka, v níž většinou není racionálního jádra ani zbla a jde v podstatě jen o hlasité, snadno zapamatovatelné (a tedy nutně primitivní) výkřiky útočící na podkoří předem důkladně strašených občanů.
Rychlá a účinná rada, jak se této sílící manýry zbavit, zřejmě neexistuje, to však neznamená, že máme zcela rezignovat. Možná by stačilo zavést i pro politiky jakousi míru spoluúčasti (nejraději namísto platu): stát hospodaří s dluhy = odchod z funkcí a splácení předem určené alikvotní částky. Naopak přebytek v hospodaření = vyplacený podíl. Zdravotnictví má solidní výsledky a funguje bez dluhů = solidní podíl. Politik navrhne změnu zákona či provede exekutivní opatření, které se ukáže být neefektivním = okamžité „propuštění“ a nutnost splatit příslušný podíl.
Ale přiznávám se, že teď žertuji. Jsem totiž přesvědčen, že k žádné změně v podstatě dojít nemůže. Neboť stále platí slova Jana A. Bati: „Všecky vlády vždycky byly spíše orgány restriktivní, brzdící. Chtíti, aby pojednou fungovaly jakožto motor, je nesmysl snílků o perpetuum mobile, jako je celý ten komunismus a socialismus.“
A tak holt nezbývá, než to, co alespoň trochu funguje už po staletí: jít k volbám, vzít rozum do hrsti a volit menší zlo…
Zdroj: