Škola akcentuje odbornost, praxe ekonomickou udržitelnost lékáren

Ta se bohužel v současné době střetává s tvrdou realitou především v menších lékárnách, které jsou často na hranici ekonomické udržitelnosti, napsal pro MT mladý lékárník, kterého jsme požádali v souvislosti s říjnovými protesty lékařů a lékárníků o příspěvek.

Lékárník, o to více vedoucí, se musí značnou část své pracovní doby zabývat ekonomickou stránkou fungování lékárny, což je věc, kterou do lékárenství přinesla přehnaná liberalizace trhu. Obchodní společnosti, často se zahraničním kapitálem, vzaly lékárenství útokem jako výhodnou investici, a to se postupně posouvá někam, kam lékárníci nechtějí, tedy od zdravotnického zařízení k obchodu. Od pacienta (klienta) k penězům a zboží. Bohužel hlas jednotlivců těžko překřičí celý sbor těch, kteří berou naši krásnou profesi jen jako příležitost zbohatnout. Tito lidé mají u nás bohužel silnější hlas především u lidí, kteří o zdravotnictví rozhodují.

V praxi to pak vypadá tak, že místo, aby lékárník poskytoval odborné poradenství a staral se o potřeby svých pacientů, tráví čas u počítače a snaží se ekonomicky zabezpečit samotný chod lékárny. Porovnává všemožné akce distributorů a výrobců. Každá koruna je v dnešní době dobrá. Pojišťovny jen za posledních několik let ušetřily na úkor veřejných lékáren přes 18 miliard korun. Všem poskytovatelům se plně kompenzují regulační poplatky, my dostali 12, později 13 korun. Ač to byl prvotně stát, který v krajských nemocnicích nelegálně začal poplatky kompenzovat.

Nakoupíte léky a SÚKL vám druhý den oznámí, že úhrada bude za měsíc či dva o polovinu nižší. Pokud nestihnete vydat včas, musíte si buď rozdíl k současnému doplatku odepsat na váš úkor, anebo riskovat, že budete nazýván zlodějem ze strany pacientů. Místo aby doplatky na léky hrazené z veřejného zdravotního pojištění byly stejné v každé lékárně po celé republice, státu vyhovuje pouhé přihlížení nad systémem, který nutí pacienty kvůli desetikorunám obcházet nebo objíždět jednotlivé lékárny. Doplácejí na to pak paradoxně především starší či méně mobilní spoluobčané a obyvatelé menších obcí. Pro pevné doplatky se přitom vyjádřilo tři čtvrtě dotazovaných pacientů. Tyto rozdíly vedou pouze k dalšímu vylidňování venkova a zhoršování dostupnosti zdravotní péče.

Na druhou stranu, dokud jste jako soukromá lékárna ještě úspěšní s patřičným obratem, nemyslete, že máte na růžích ustláno. Může se vám klidně stát, že dostanete nabídku na odkoupení lékárny nejčastěji od nějakého řetězce. Pokud odoláte finančním svodům a převládne touha po svobodě vykonávaného povolání, budete po zásluze potrestáni. V klidu si postaví lékárnu vedle vás a vy si o prosperitě můžete nechat již jen zdát.

Neměl by stát garantovat zdravotní péči všem občanům za stejných podmínek jako v ostatních segmentech zdravotnictví? Nebo si snad vybíráte doktora podle toho, jakou cenu bude chtít za vyšetření? A proč tedy máme tolik pojišťoven, když žádná soutěž a tlak na cenu mezi nimi není a za úkony platí všechny stejně? Že má v dnešní době pomalu každá nemocnice magnetickou rezonanci, a přitom nemá doktory, to nikoho netrápí? Jistě by se dalo ušetřit i jinde a část peněz vrátit do lékáren. Ministerstvo neustále argumentuje tím, že pokud bychom se měli tak špatně, jak tvrdíme, klesal by výrazněji počet lékáren. Co už ovšem neříká, že zanikají lékárny na venkově a nově vznikají ve velkých městech především v nákupních centrech. Přitom tady je dostupnost více než dostatečná. V současné době je dle průzkumu České lékárnické komory v ohrožení na 600 takzvaných jedinečných lékáren, tedy lékáren, které jsou jediné v obcích s 2 000 až 5 000 obyvatel. Lékárna je místem poskytování primární zdravotní péče. Pokud tyto lékárny zaniknou, bude poměrně značná část obyvatel napříště nucena jít se svými zdravotními problémy k lékaři. Ti jsou již v této době často přetíženi, navíc to bude znamenat obrovské zvýšení výdajů za zdravotní péči.

Prevence je přece vždy levnější, než následná léčba a řešení komplikací. Copak si to u nás neumí nikdo spočítat? Nebylo by lepší, aby pojišťovny zacílily na starost pacientů o sebe samé pomocí preventivních programů nebo screeningových služeb, které jsou schopny poskytovat právě lékárny?

Dalším problémem jsou zvyšující se administrativní a finanční nároky na vybavení a chod lékáren. Je to už téměř rok, kdy pro nás začala platit EET. Bylo potřeba investovat do počítačového vybavení a vylepšení lékárenských programů. Od té doby jsme vytiskli řeky účtenek zcela zbytečně, vzhledem k již dávno vedené kusové evidenci v lékárnách. Nyní se chystáme na uspěchané a nedodělané povinné zavedení E-receptu jako jediné možnosti předepisování. Stát vyhodil přes 300 milionů v systému, který toto léto ukončil a začal se zcela jiným. Doteď nejsou vydány potřebné prováděcí vyhlášky. Podporuji elektronizaci zdravotnictví jako nástroj zvýšení efektivity práce, bohužel většina proklamovaných výhod se odkládá a zůstává pouze prodloužení času výdeje a spousty dosud nevyřešených komplikací. A aby toho nebylo málo, tak se na nás chystá protipadělková směrnice, která dopadne na těch 0 padělků, které se do této doby objevily v oficiální distribuční síti.

Cestou z této situace jsou lékárníky prosazované změny zákonů. Jde nám především o zavedení pevných doplatků ve všech lékárnách, jak je to ve většině zemí EU. Dále o změnu v odměňování lékárenské péče z čistě maržového systému na kombinovaný s částí marže a částí odměny za výkon. A v neposlední řadě o vytvoření demografických a geografických pravidel vzniku nových lékáren. Sladkou tečkou na závěr by byl návrat lékáren zpátky do rukou lékárníků po vzoru Maďarska či Polska. Za sebe chci věřit, že tyto změny budou oním světlem na konci tunelu českého soukromého lékárenství. Moc času do úplného vyhasnutí už ale nezbývá.

Zdroj: MT