Slova jako nástroj (ne)komunikace
Organizátoři, plátci, poskytovatelé – kde zůstal pacient?
Zkusili jste někdy naslouchat (ne)komunikaci mezi organizátory, plátci a poskytovateli zdravotní péče (dělícími se dále na všeobecné lékaře a specialisty, lékaře ambulantní a nemocniční, lékaře nemocnic státních a nestátních)? Měli jste pocit, že všichni hovoří týmž jazykem? Že v podobných diskusích jde skutečně o pacienta? Že slyšíte pravdivá slova? A že byste chtěli a mohli vždy říkat pravdu vy sami? Vaše odpovědi budou nejspíše ne, ne, ne, ne… Většina těchto diskusí je plná obviňování druhých a hájení sebe sama, dogmatických tvrzení a hysterických prohlášení, účelově volených a záměrně i podvědomě zkreslovaných údajů. Slova nás nespojují, nýbrž rozdělují. Protože celý systém je nastaven tak, že peníze nejdou za pacientem, o něhož máme pečovat, nesměřuje za ním většinou ani pozornost a péče. A to tím spíše, že z týchž peněz nutno hradit léky i investovat, platit mzdy zdravotníků i výkony pro nemocné. Lékaři a pacienti tak nestojí vedle sebe, nýbrž proti sobě. To pouhá slova nespraví.Krize péče nebo krize komunikace
Stejně jako naši předkové touží i dnešní nemocní po laskavém, citlivém, vzdělaném a zkušeném lékaři, který by je dokázal vyslechnout a pomoci jim. Předchůdci dnešních lékařů měli k léčbě k dispozici méně léků i přístrojů, dovedli však kromě uzdravování podpořit ty, jež uzdravit nedokázali. Dnešní nemocnice jen výjimečně dokáže ukázat lidskou tvář a mluvit k nemocným lidskými slovy. Také pro lékaře je v podmínkách technologické medicíny stále obtížnější stát jako advokát vždy na straně pacienta. Často objednává více léků a vyšetření, než kolik stačí s pacientem prohodit slov. O krizi zdravotnictví se hovoří hlavně v souvislosti s penězi, ale z hlediska lékařů a pacientů je daleko hlubší krize plynoucí z nedostatku citlivosti, zájmu, soucitu a podpory, ze ztráty komunikace. Módní kult mládí, zdraví a bohatství vítězí – staří a nemocní na cestě k bohatství zdržují. Která z nemocnic by si dnes mohla dát do štítu slova, jež měl kdysi nad vchodem do té své Albert Schweitzer: „Ať přicházíte kdykoli, najdete tu světlo, naději a lidskou laskavost.“Lékař a/versus pacient
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2005, strana 3
Zdroj: