Snižování tělesné hmotnosti a její kontrola z pohledu lékárníka (2)

Zatímco v minulém vydání MT PHARMA (viz MT 8/2008) se autor v první části svého pojednání věnoval léčivům pro snižování tělesné hmotnosti a také redukčním dietám, dnešní pokračování je zaměřeno především na doplňky stravy – opět v kontextu možných přání a dotazů pacientů.

Při užívání doplňků stravy je třeba uvědomit si rozdíl mezi touto skupinou potravin a léčivými látkami. Léčivé látky slouží k prevenci, léčení a mírnění chorob, určení diagnózy a k ovlivňování fyziologických funkcí. Doplňky stravy pak mají doplňovat běžnou stravu koncentrovanými zdroji živin nebo jiných látek s fyziologickým účinkem. Často není hranice mezi doplňky stravy a léčivými látkami dostatečně ostrá. V těchto případech však většinou legislativa reaguje stanovením nejvyšší možné denní dávky, nebo o doporučeném dávkování rozhodne hlavní hygienik České republiky. Doporučené dávkování je zpravidla výrazně nižší než taková dávka, u které byl studiemi prokázán příznivý účinek na naše zdraví a při které se dostáváme často do sporu, zda je látka ještě doplňkem, či již léčivem.

Pro zapamatování: Doplňky stravy při doporučovaném dávkování tedy nemohou mít zásadní vliv na váhový úbytek či na množství tělesného tuku, jak je často slibováno. Pokud by tomu tak bylo, musely by být schváleny jako léčiva a svoji účinnost a bezpečnost by musely dostatečně prokázat kontrolovanými studiemi.

Od doplňků stravy se tedy účinnost nijak nevyžaduje. Je požadována především zdravotní nezávadnost a bezpečnost v doporučovaném dávkování. Výrobce příslušného doplňku by měl být také schopen dostatečně doložit svá výživová tvrzení a smysluplnost užívání konkrétního výrobku.

Možnosti ovlivnění účinků léčiv doplňky stravy

Také v této oblasti existuje řada možností, kdy dochází k interakci mezi léčivem a parafarmaceutikem. Příkladem může být snížené vstřebávání vápníku psylliem díky vysokému obsahu kyseliny fytové, kterou obsahuje semeno (nikoli osemení) indického jitrocele a která vápník pevně váže, a zamezuje tak jeho vstřebávání.

Podávání vápníku jako doplňku stravy může ovlivnit vstřebávání hormonů štítné žlázy. Významné interakce může způsobit třezalka tečkovaná, která je součástí redukčních čajů, a proto je nezbytné, aby takový čaj byl pouze součástí pitného režimu a nebyl hlavním zdrojem celodenního příjmu tekutin. Extrakty z třezalky tečkované jsou induktory (tzn. že podporují tvorbu) jednoho z isoenzymů cytochromu P450 a P-glykoproteinu. To má pak za následek urychlené odbourávání léčiva v organismu. Třezalka může takto urychlit i odbourávání sibutraminu.

Koenzym Q10, který bývá součástí různých „zázračných“ kombinací přírodních látek, může zase například výrazně snižovat účinek warfarinu (látky s protisrážlivým účinkem). Závislost užívané dávky doplňku stravy a míra rizika interakce zde však platí také.

Dietní vlákniny jako doplňky stravy

Vlákninou rozumíme nestravitelnou část potravy, která je rostlinného původu. Po chemické stránce se jedná o mimořádně pestrou skupinu polysacharidů, které jsou směsí různě dlouhých řetězců jednotlivých sacharidů a které se snažíme charakterizovat průměrnou molekulovou hmotností. Polysacharidové řetězce mohou mít velmi různorodou strukturu (bývají lineární, větvené či nevětvené, případně cyklické), která má vliv na jejich fyzikálně chemické vlastnosti, na stabilitu v trávicím ústrojí a odolnost proti působení střevní mikroflóry. Jako vláknina jsou nyní také označovány různé formy oligosacharidů (obsahují od tří do deseti sacharidových jednotek), které jsou vyráběny průmyslově, nejčastěji hydrolýzou (štěpením) inulinu a jsou přidávány do potravin (nejvíce do mléčných výrobků). Za vlákninu lze považovat také rezistentní škrob. Je to část škrobových vláken, která nepodléhá štěpení v trávicím ústrojí.

Rostlinné polysacharidy, které považujeme za vlákninu potravy a které běžně konzumujeme, mají v rostlinách dvě hlavní funkce. Buď plní funkci zásobní a slouží jako budoucí zdroj energie (k tomuto účelu se nacházejí v semenech, hlízách, cibulích, kořenech apod.), nebo plní funkci stavební či strukturní a jsou stavebním či strukturním materiálem pro výstavbu buněčných stěn. V této souvislosti, je třeba zdůraznit, že termín hemicelulóza je pojmem histologickým, nikoli chemickým, jak je chybně ve většině lékařských publikací chápáno.

Pro zapamatování: Pro vlastní fyziologický účinek a chování v lidském organismu je vedle chemické struktury důležitá chemická odolnost a také chování jednotlivých polysacharidů ve vodě. Většina vláknin dovede ve vodném prostředí tvořit různě viskózní roztoky. Obecně platí, že čím viskóznější vláknina, tím nižší dávkování můžeme zvolit. Proto jsou obecná doporučení o konzumaci vlákniny z hlediska množství skutečně jen orientační.

Ke snižování tělesné hmotnosti se nejlépe hodí čisté rozpustné vlákniny s vyšší viskozitou, které musí být přizpůsobeno dávkování. Mějme na paměti, že není vláknina jako vláknina. Vlákninu stejného chemického složení lze různými fyzikálně-chemickými postupy upravovat, a tak „zesilovat či zeslabovat“ některé její účinky. Na hubnutí se nejlépe osvědčili přípravky s obsahem určitých forem galaktomananu či glukomananu. Při správném dávkování dovedou nejen snížit příjem energie (zejména z dlouhodobého pohledu), ale také ovlivňovat procesy, které souvisejí s regulací příjmu potravy. Podmínkou jejich účinku je však nejen správné dávkování, ale také pravidelné užívání a dostatečný pitný režim.

Shrnutí hlavních fyziologických účinků různých druhů vlákniny

1. Zpomalení vyprazdňování žaludku má velký vliv na regulaci příjmu potravy. Přestože je tento účinek běžně vlákninám přisuzován, většina z nich nijak vyprazdňování žaludku neovlivňuje. Zpomalení vyprazdňování žaludku může být způsobeno tím, že některé vlákniny v něm dovedou zpomalit trávení potravy. Obecně pravděpodobně platí, že nejrychleji žaludek opouští potrava bohatá na sacharidy a nejpozději na tuky.

2. Zrychlení střevní pasáže ovlivňují významně pouze nerozpustné vlákniny (celulóza, některé beta-glukany) svým přímým působením na střevní stěnu. K většině polysacharidů může být také individuální vnímavost. Projímavý účinek však často způsobují nečistoty, které polysacharidy obsahují, např. látky tukové povahy v psylliu, které dráždí střevo obdobně jako chemická projímadla.

3. Zvětšení objemu stolice a její konzistence ovlivňují zejména rozpustné vlákniny. Některé dovedou zvětšit svůj objem postupně až 200násobně, např. glukomanan.

4. Ovlivnění glykémie je způsobeno pravděpodobně zpomalením trávení sacharidů, znepřístupněním potravy trávicím enzymům a zmenšením plochy pro vstřebávání. Viskózní vláknina tak může výrazně snížit glykemický index potravy a hodnotu postprandiální glykémie.

5. Vliv na snížení hladiny cholesterolu je vysvětlován jednak mírným snížením vstřebávání tuků znesnadněním jejich emulgace, ale zejména pak zpomalením zpětného vstřebávání žlučových kyselin, ze kterých se cholesterol v játrech může znovu vytvářet.

6. Snížení zpětného vstřebávání žlučových kyselin se vysvětluje zmenšením plochy pro vstřebávání. Určitou roli by mohla hrát také mikroflóra trávicího ústrojí, jejíž složení a celkový stav mohou vlákniny ovlivňovat. Může totiž ovlivnit vzájemnou chemickou přeměnu žlučových kyselin v trávicím ústrojí, a tím jejich vstřebávání.

7. Zvýšení vstřebávání minerálů – některé formy inulinu mohou zvýšit vstřebávání vápníku. Existuje studie, ve které bylo při podávání dávky 40 g za den zvýšeno vstřebávání o 53 procent. U ostatních minerálů dostatečné důkazy chybějí.

8. Prebiotický účinek – mýtus o absolutní nestravitelnosti vlákniny bere postupně za své. Nyní víme, že většina polysacharidů je důležitým „colonic food“ a že má zásadní význam pro správnou funkci mikroflóry trávicího ústrojí a střevního epitelu. Schopnost trávení polysacharidů v tlustém střevě je velmi individuální a střevní mikroflóra a stravovací zvyklosti každého jedince ji zřejmě přímo určují.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2008, strana Ph2

Zdroj: