Sonografické známky anomálií Müllerových vývodů
Anomálie Müllerových vývodů se nejčastěji projeví u žen v reprodukčním věku, které jsou vyšetřovány pro opakované potraty. Výjimečně jsou diagnostikovány u velmi mladých dívek, které přicházejí s primární amenoreou nebo pánevní bolestí. Většina ultrazvukových nálezů, které budeme prezentovat, je opatřena liniemi, které zvýrazňují jednotlivé struktury na ultrazvukovém obrázku, aby bylo možno nálezy lépe pochopit.Atypická kasuistika
Jedenáctiletá dívka se dostavila na pohotovost s anamnézou bolestí v podbřišku trvajících deset dní a zácpou. Negovala výskyt zvýšené tělesné teploty, třes, křeče a neudávala ani krvácení z rodidel. Pohlavní styk zatím neměla. V gynekologické anamnéze byl signifikantní údaj poslední menstruace 10 dnů před návštěvou v pohotovostní ambulanci. Dívka uváděla bolesti při menstruaci, které polevily po užití volně dostupných analgetik. Menarché datovala tři měsíce před příchodem na ambulanci a menstruace byla pravidelná s odstupem 28 dnů. Osobní a rodinná anamnéza byly jinak bezvýznamné. Vyšetřením bylo zjištěno, že se nejedná o normální nález. Vnější genitál byl vyvinut do Tannerova stadia IV. Palpačním bimanuálním vyšetřením, jakož i vyšetřením per rectum, byl zjištěn citlivý útvar nalevo od pochvy. Jinak byl nález normální. Bylo provedno transabdominální, transrektální a translabiální ultrazvukové vyšetření, kterým byl zjištěn cystický útvar o rozměrech 9 × 5,5 × 4,6 cm, uložený centrálně, citlivý na palpaci. V útvaru se zobrazoval částečně organizovaný tekutý obsah, který odpovídal obrazu krve. Trojrozměrný ultrazvuk malé pánve při naplněném močovém měchýři potvrdil nález rozměrného útvaru mírně deviovanému doleva. Vedle pravých adnex byla identifikována normálně vyhlížející děloha o rozměrech 5,7 × 2,3 × 2,9 cm. Vedle levých adnex se zobrazovala struktura s typickými charakteristikami „druhé dělohy“ o velikosti 3,7 × 2,0 × 1,4 cm lokalizovaná spíše kraniálně od výše popisovaného útvaru s tekutým obsahem. Zdálo se, že tento útvar navazuje na dělohu (obr. 1 a 2). Obě ovaria byla zobrazena v obvyklém umístnění a bez strukturálních odchylek. V Douglasově prostoru nebyl zaznamenán výskyt volné tekutiny. Další vyšetření břišní dutiny prokázalo přítomnost pravé ledviny v obvyklé lokalizaci, ale levou ledvinu se zobrazit nedařilo.
...
Komentář
Autor: MUDr. Hana Kosová
S vývojovými vadami genitálu se setkáváme stále, důležitá je správná diagnostika a následně léčba. Mnohé vady jsou diagnostikovány až v reprodukčním období, kdy je žena vyšetřovaná pro sterilitu nebo infertilitu (opakované potrácení), ale mnohé vývojové vady musejí být diagnostikovány již v době dospívání. Zejména v době počínající menstruace může městnání krve vést až k obrazu náhlé příhody břišní a správná diagnostika a identifikace vady je důležitá pro následnou léčbu. Vzhledem k úzkému vztahu vývoje růstu paramesonefrických (Müllerových) duktů a uropoetického traktu je třeba vždy u vad Müllerových vývodů vyšetřovat i renální systém, protože při kombinaci různých druhů poruch vývoje paramesonefrických duktů se předpokládá primární porucha již na úrovni mesonefrického Wolffova vývodu. Mezi základní vyšetření u podezření na vývojovou vadu paramesonefrických duktů patří vyšetření vaginoskopické či v zrcadlech, vyšetření palpační (vaginální či per rectum) a ultrazvukové vyšetření, které je ve většině případů zcela dostačující vyšetřovací metodou. U dospívajících dívek ultrazvukovou diagnostiku ztěžuje fakt, že nelze provádět vyšetření vaginální cestou. Nejlépe se v diagnostice vývojových vad dělohy a pochvy uplatňuje abdominální sonda, výjimečně se provádí perineání či rektální ultrazvuk. Domnívám se, že použití 2D ultrazvukového vyšetření je při dnešní kvalitě ultrazvukových přístrojů zcela dostačující, použití 3D ultrazvuku se u nás běžně nepoužívá a u většiny vad je zbytečný. Dělení poruch vývoje Müllerových derivátů, které autor v článku uvádí, není v české odborné literatuře obvyklé a pochopení problematiky spíše komplikuje. Za mnohem účelnější považuji dělení u nás běžnější, které vychází z embryologického vývoje odvodných cest pohlavních, na vady „horizontální“ (poruchy průchodnosti), „vertikální“ (poruchy splývání), vady kombinované a úplné chybění Müllerových derivátů.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2005, strana 36
Zdroj: