Současné možnosti farmakoterapie metabolického syndromu
Metabolický syndrom je v současné době středem zájmu i kritiky řady medicínských oborů. U nemocných s metabolickým syndromem dochází nejen ke kumulaci rizikových faktorů pro aterosklerózu, ale také k jejich vzájemné potenciaci. Osoby s metabolickým syndromem mají vysoké riziko vzniku aterotrombotických kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu, a proto je třeba po osobách s metabolickým syndromem aktivně pátrat a zahájit intervenci vysokého rizika. Nejúčinnější opatření je změna životního stylu, tj. racionální nízkoenergetická dieta, pravidelný pohybový režim a nekouření. Z léků jsou nejúčinnější antihypertenziva, která nejen sníží krevní tlak, ale zlepší i některé metabolické parametry (inzulinovou rezistenci a lipidový profil), tj. inhibitory ACE nebo některé blokátory receptorů pro angiotensin II (sartany). Vhodná léčba hypolipidemiky významně sníží kardiometabolické riziko (statiny, fibráty). Velkou nadějí v léčbě metabolického syndromu je inhibitor CB1 receptorů endokanabinoidního systému – rimonabant, který dokáže snížit hmotnost, pomoci v odvykání kouření a upravit lipidový profil i inzulinovou rezistenci.
Metabolický syndrom je v současné době středem zájmu i kritiky řady medicínských oborů, jako je preventivní kardiologie, endokrinologie, diabetologie, obezitologie, lipidologie aj. Jedna z hypotéz o metabolickém syndromu předpokládá, že se metabolický syndrom vyvíjí v čase u jedinců s genetickou polygenní predispozicí pro inzulinovou rezistenci a při nevhodném životním stylu, tj. při nadměrném energetickém příjmu a nedostatečné pohybové aktivitě, event. při kouření. Inzulinová rezistence je podle této hypotézy příčinou vyšší centrální a poté i periferní sympatické nervové aktivity. Někteří experti považují za primární poruchu zvýšenou aktivitu sympatického nervového systému, která způsobuje ve svalech i jiných tkáních inzulinovou rezistenci a podílí se na vysokém kardiovaskulárním riziku nemocných s metabolickým syndromem. Jiní se domnívají, že u metabolického syndromu jde o náhodné nakupení rizikových faktorů či chorob (hypertenze, dyslipidémie, abdominální obezita, porucha glukózové tolerance aj.), které nemají společný patofyziologický podklad. Všichni se však shodují v tom, že pokud má nemocný kumulované rizikové faktory nebo některé nemoci (např. diabetes mellitus a hypertenzi), má vyšší riziko aterotrombogenních příhod než nemocný s jedním nebo dvěma rizikovými faktory. U nemocných s metabolickým syndromem dochází nejen ke kumulaci rizikových faktorů, ale také k jejich vzájemné potenciaci. Bylo totiž prokázáno, že kardiovaskulární riziko nemocného s metabolickým syndromem je vyšší, než odpovídá pouhému součtu rizik jednotlivých rizikových faktorů! Diagnostika metabolického syndromu je proto založena na nejčastěji se vyskytujících rizikových faktorech u metabolického syndromu. Definice WHO z roku 1998 platila především pro osoby s porušenou glukózovou tolerancí. Diagnostika metabolického syndromu podle třetího amerického programu National Cholesterol Education Program (NCEP III) z roku 2001 se řídí výskytem alespoň tří rizikových faktorů z pěti, kde je zahrnuta inzulinorezistentní dyslipidémie, zvýšený krevní tlak, zvýšená glykémie a zvýšený obvod pasu; náš český Institut metabolického syndromu přijal tuto definici se zpřísněnými hodnotami pro plazmatickou koncentraci triglyceridů a glykémii nalačno (tab. 1). Reavenova skupina ve Stanfordově univerzitě sledovala, jaká je asociace a predikce těchto kritérií s kvantitativně změřenou inzulinovou rezistencí. Korelace kritérií NCEP III pro metabolický syndrom se změřenou inzulinovou rezistencí byla vysoce statisticky významná, ale senzitivita diagnostiky je podle těch- to kritérií relativně nízká – pouze 46 %. Nadváha, vyšší koncentrace triglyceridů v plazmě a nižší HDL cholesterol nejlépe předpovídaly metabolický syndrom v kalifornské populaci. Kritéria NCEP III jsou tedy k diagnóze rozvinutého metabolického syndromu použitelná v klinické praxi, avšak výskyt inzulinové rezistence, který může vést k rozvoji metabolického syndromu, je v podstatě dvojnásobně vyšší. Protože tyto osoby mají vysoké riziko pro vznik aterosklerózy a kardiovaskulárních komplikací a pro vznik diabetu 2. typu, je třeba po osobách s metabolickým syndromem aktivně pátrat a zahájit intervenci vysokého rizika.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 3/2006, strana 20
Zdroj:
