Současné trendy v léčbě hypertenze

V atraktivní Míčovně Pražského hradu se 9. února letošního roku sešli kardiologové, diabetologové i praktičtí lékaři, aby vyslechli přednášky o tom, že hypertenze je stále onemocněním, jehož dokonalé zvládnutí je zatím spíše snem než skutečností. Nemuselo by tomu tak být. Průzkumy prokázaly, že monoterapie (která převažuje v ordinaci praktických lékařů) nevede v 60 % případů k dostatečné terapeutické odpovědi. Kombinovaná léčba přináší daleko lepší výsledky, jak tomu nasvědčují studie. Na symposiu byly předmětem zájmu především studie s trandolaprilem a verapamilem SR, které obsahuje přípravek Tarka (obě účinné látky) a Gopten (trandolapril), tedy originální léky, jejichž cena dokonce nepřevyšuje genetrické přípravky. Význam SNS a RaaS
Symposiu předsedal prof. MUDr. Jiří Widimský jr., CSc. Jeho přednáška SNS a RAAS – příčiny a důsledky zvýšeného tonu objasnila posluchačům vliv nadměrné sympatické aktivity na funkci cílových orgánů (SNS = sympatický nervový systém, RAAS = systém reninangiotensinaldosteron). Zvýšená aktivita SNS (a současně pokles parasympatické aktivity) vede ke zvýšení srdeční frekvence a spotřeby kyslíku, dysfunkci levé komory (ústící až do náhlé smrti). Z metabolického a hemoreologického hlediska se podílí na stoupající inzulinové rezistenci, vzniku dyslipidémie a způsobuje změny v krevní srážlivosti a viskozitě krve. Přispívá též i prostřednictvím endoteliální dysfunkce k aterogenezi a remodelaci arterií, čímž dochází k vzestupu krevního tlaku. Aktivace RAAS způsobuje retenci vody a sodíku, konstrikci vas efferens a podporuje rozvoj glomerulosklerózy. SNS se tedy podílí na patogenezi jak primární, tak sekundární hypertenze a na udržování zvýšených hodnot krevního tlaku. Antihypertenzní látky obecně příznivě ovlivňují sympatickou nervovou aktivitu, přičemž inhibitory ACE snižují produkci angiotensinu II i aktivitu sympatiku. Při jejich podávání dochází ke zvýšení sekrece bradykininu a prostacyklinu, zlepšení endoteliální dysfunkce a inzulinové senzitivity, čímž působí i preventivně na vznik diabetu. Odborníci intenzivně diskutují o tom, zda inhibitory ACE mají též preventivní účinek na vznik fibrilace síní. Závěrem prof. Widimský poznamenal, že aktivity SNS a RAAS určují koronární, kardiovaskulární i celkovou mortalitu a jejich zvýšení koreluje s řadou rizikových faktorů včetně metabolického syndromu. Aktivity SNS a RAAS rozhodují o prognóze nemocných s ICHS, infarktem myokardu, se srdečním selháním aj. Blokátory kalciových kanálků (především nondihydropiridiny) a inhibitory ACE jsou skupinami léků prokazatelně snižujících aktivitu SNS, které tak příznivě ovlivňují kardiovaskulární morbiditu a mortalitu. Inhibitory ACE zůstávají nadále základním pilířem v léčbě srdečního selhání a jejich kombinace s blokátory kalciových kanálků vede ke snížení mortality u hypertenze, což potvrdily i klinické studie (ASCOTT, INVEST).
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 4/2006, strana 11

Zdroj: