Současný pohled na léčbu erektilní dysfunkce
Erekce je komplexní cévní reakce, která je spouštěna zrakovými, sluchovými, hmatovými, čichovými či imaginativními podněty a která je řízena nervovým systémem – mozkem a míšními centry. Erektilní dysfunkce je neschopnost dosáhnout, ale také udržet erekci, dostatečnou pro uspokojivý pohlavní styk. Vzniká poruchou některé složky tohoto složitého mechanismu – cévní, nervové či psychické. Negativně zde mohou působit také hormonální nebo metabolické vlivy. Podle studie provedené před několika lety v USA trpí erektilní dysfunkcí značná část mužů – ve věku 40–70 let trpí mírnou, středně závažnou či těžkou formou těchto poruch 52 % mužů1. Rozsáhlý průzkum provedený v roce 2001 v ČR výsledky této americké studie potvrdil. Důsledky erektilní dysfunkce mohou být pro postiženého velmi závažné – porucha erekce může způsobit nejen ztrátu jeho sebedůvěry a negativní jevy s tím související, ale i rozpad partnerského vztahu, ztrátu zaměstnání, depresi nebo suicidální tendence. Erektilní dysfunkce sama o sobě není onemocnění, je to symptom – porucha erekce může být prvním projevem dosud skryté a mnohdy i závažné choroby. Montorsi provedl v roce 2002 studii 127 mužů s anginou pectoris. V tomto souboru nemocných ve věku 37–83 let činila incidence erektilní dysfunkce plných 54 %. U tří čtvrtin této podskupiny pacientů předcházely projevy erektilní dysfunkce v průměru o 53 měsíců (rozmezí 1–168 měsíců) před symptomy ischemické choroby srdeční2. Studie 50 mužů, kteří neměli žádné zjevné příznaky kardiovaskulárního onemocnění a vyhledali lékaře pouze kvůli předpisu na Viagru, prokázala u 56 % z nich při zátěžovém EKG známky koronárního postižení (deprese ST o > 1 mV) a u 40 % z nich byly zjištěny signifikantní stenózy nejméně jedné z hlavních koronárních arterií3. Podle studie z Velké Británie má 5 % zdánlivě zdravých mužů s erektilní dysfunkcí nediagnostikovaný diabetes mellitus a dalších 12 % trpí skrytou poruchou glukózové tolerance. Kvalita erekce je tedy do značné míry jakýsi indikátor zdraví. Nejčastěji bývá vyvolávající příčinou ateroskleróza nebo diabetes mellitus. Je proto třeba, aby muž postižený erektilní dysfunkcí vyhledal lékaře, který jej vyšetří a navrhne mu vhodný způsob léčby. Naprostá většina pacientů preferuje aktivní přístup lékaře, protože ze studu nejsou obvykle schopni o této otázce spontánně hovořit. Lékař se však na sexuální život pacienta zeptá pouze ve 20 % případů! Musíme se proto naučit, jak pacientovi klást cílené, ale přitom taktní otázky, týkající se jeho sexuálního života. V současné době máme k dispozici řadu léčebných metod, které umožňují těmto mužům dosáhnout obnovení ztracené či narušené erektilní funkce v 95 % případů. Postupujeme vždy od metod neinvazivních (perorální farmakoterapie, podtlakové erektory), přes mini-invazivní (injekční farmakoterapie, transuretrální farmakoterapie) k invazivním (cévní operace, implantace endoprotéz). Vzhledem k tomu, že s výjimkou perorální farmakoterapie vyžadují všechny tyto metody specifické znalosti a zkušenosti, budeme se v tomto textu zabývat pouze perorálními léky užívanými jednorázově před koitem.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2004, strana 55
Zdroj: