Přeskočit na obsah

Speciální příloha: Možnosti nefarmakologické léčby syndromu hyperaktivního měchýře

Syndrom hyperaktivního měchýře je stav, který zhoršuje kvalitu života milionů pacientů. Mnoho pacientů s hyperaktivním měchýřem požaduje rychlé vyřešení svých potíží – tedy předepsání léků, nefarmakologická terapie však může potíže velmi účinně zmírnit. Tato léčba je relativně bezpečná, spojená s minimálním množstvím nežádoucích účinků a mohou ji aplikovat i nelékaři. Ve studii 197 žen s urgentní močovou inkontinencí, které podstoupily osmitýdenní nácvik – biofeedback, se potíže snížily u 80,7 % žen, což je významně více než u 68,5 % žen, které užívaly oxybutinin (p = 0,04). Je nutné ale poznamenat, že vyšší compliance přetrvává u pacientek dlouhodobě léčených farmakologicky než u pacientek s nácvikem režimů chování, takže rozdíl různých přístupů se časem stírá. Ideální volbou léčby syndromu hyperaktivního měchýře je kombinace farmakologické a nefarmakologické léčby. Úprava chování u syndromu hyperaktivního měchýře
Nefarmakologická léčba hyperaktivního měchýře zahrnuje nácvik vzorců chování a chirurgické zákroky. Behaviorální intervence byly založeny na předpokladu, že časté močení je způsobeno hyperaktivitou detrusoru; tato léčba se zaměřuje na vlastní močový měchýř nebo na svaly pánevního dna, které ovlivňují mikci. Trénink pravidelného močení (bladder training), což je pro ambulantní pacienty upravená modifikace nácviku vzorce močení (bladder drill), spočívá v dodržovaném rozpisu frekvencí močení a postupném prodlužování pravidelných intervalů mezi mikcemi až na tři až čtyři hodiny. Toto je základní technika pro léčbu urgentní inkontinence. Cílem je zvýšit kapacitu močového měchýře, a tím obnovit normální funkci měchýře (obr. 1). Trénink pravidelného močení má za cíl snížit frekvenci močení i hyperaktivitu detrusoru. Prodloužením intervalu mezi mikcemi by se měla zvyšovat kapacita močového měchýře, a tím postupně snižovat hyperaktivita detrusoru a zmenšovat frekvence urgence (obr. 1).
...

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2006, strana 61

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené