Speciální příloha: Původ, epidemiologie a důsledky syndromu hyperaktivního měchýře
Poslední studie prokázaly prevalenci hyperaktivního měchýře v rozvinutých zemích (USA a Evropa) přibližně 16–17 %, z čehož asi třetina má známky inkontinence. Prevalence hyperaktivního měchýře je podobná nebo vyšší v poměru k ostatním chronickým onemocněním, např. astmatu, ischemické chorobě srdeční a peptickému vředu.5 I přes tuto prevalenci zůstává hyperaktivní měchýř často klinicky podhodnocen a nedostatečně léčen i u osob, které vyhledají lékařskou pomoc. V evropské studii z pozdních devadesátých let, která sledovala osoby starší než 40 let, bylo zjištěno, že jenom 60 % lidí s hyperaktivním měchýřem vyhledá lékařskou pomoc a z nich jenom 27 % užívá adekvátní léčbu. To, že se pacienti vyhýbají lékařské pomoci, může být zaviněno rozpaky z příznaků nemoci, nedostatkem informací o možné léčbě a přesvědčením, že příznaky jsou přirozeným projevem stárnutí. Velkou roli může sehrávat také strach z invazivních vyšetření. Přestože syndrom hyperaktivního měchýře postihuje obě pohlaví a osoby v každém věku, prevalence stoupá u starší populace.7 National Institute on Aging označil močovou inkontinenci, vedle poruch zraku, osteoartrózy, demence a nádorových a kardiovaskulárních onemocnění, za hlavní zdravotní problém ovlivňující kvalitu života u starší populace. U žen zahrnují příznaky hyperaktivního měchýře noční močení, inkontinenci, urgence, časté močení a bolest. V britské dotazníkové studii zahrnující reprezentativní vzorek 15 904 dospělých ve věku nad 40 let Perry a spol. zjistili, že noční močení bylo nejčastějším a nejvíce rušivým příznakem u starších žen (obr. 1). Účastníci Národního programu pro zhodnocení hyperaktivního měchýře v USA zjistili, že prevalence urgentní inkontinence stoupá s věkem od 2,0 % u 18–25letých do 19 % u 65–74letých osob, se signifikantním nárůstem po 44. roce života. Přestože prevalence hyperaktivního měchýře u žen a mužů je podobná (16,9 % vs. 16,0 %), ženy mnohem častěji trpí urgentní inkontinencí, což svědčí pro zvýšenou náchylnost k vážnějším projevům nemoci v důsledku různých mechanismů kontinence a anatomie.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2006, strana 54
Zdroj: