Speciální příloha: Současné možnosti farmakologické léčby syndromu hyperaktivního měchýře
Výčet účinných látek určených k léčbě syndromu hyperaktivního měchýře se v posledních několika letech dramaticky zvýšil, což znatelně ztížilo výběr vhodné terapie. Léčbou první volby jsou anticholinergika blokující muskarinové receptory měchýře. Přestože většina těchto léčiv je účinná ve snižování symptomů spojených s hyperaktivním měchýřem, rozlišují se podle profilu svých nežádoucích účinků. Muskarinové receptory se nacházejí v celém těle, a tudíž blokáda těchto receptorů v jiných orgánových systémech, než je močový měchýř, může vyvolávat významné nežádoucí účinky. Porozumění rozdílům mezi anticholinergiky pomůže lékařům s výběrem vhodné terapie. Léčba první volby: blokáda muskarinových receptorů
U některých pacientů lze příznaky hyperaktivního měchýře účinně snížit nefarmakologicky, avšak mnoho pacientů trpících tímto onemocněním vyžaduje k dostatečné úlevě farmakoterapii. Ačkoli existují v této indikaci i další možnosti farmakoterapie, např. injekce botulotoxinu A, lokální či perorální podávání estrogenů nebo imipraminu, léčbou první volby v současnosti a dohledné budoucnosti zůstávají anticholinergika.3 Každý z léků této skupiny vykazuje antimuskarinový účinek omezující mimovolní kontrakce detrusoru močového měchýře spojené se syndromem hyperaktivního měchýře. Významné klinické rozdíly mezi těmito léky jsou – zdá se – spojeny s převládající afinitou k jednotlivým podtypům muskarinových receptorů. V močovém měchýři převažují subtypy M2 a M3. Ačkoli receptory M2 jsou v měchýři zastoupeny hojněji, receptory M3 se zdají být těsněji spojeny s kontrakcemi detrusoru a s normální mikcí. Nežádoucí účinky antimuskarinik užívaných v léčbě hyperaktivního měchýře vycházejí z jejich interakce s jednotlivými subtypy muskarinových receptorů v ostatních orgánech (tab. 1). Subtyp M1 je hojně zastoupen v centrálním nervovém systému (asociován s kognitivními funkcemi) a v příušní žláze (zprostředkovávající produkci slin). Subtypy M3 a M4 se zúčastňují na regulaci hladkého svalstva a funkci žláz s vnější sekrecí a konečně subtyp M5 se podílí na ciliárních funkcích. Subtypu M2 je přikládána role v regulaci funkce srdce.
...
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 3/2006, strana 65
Zdroj: