Spokojenost s lékařskou péčí klesla
Jedním ze zkoumaných prvků byla obecná spokojenost s lékařskou péčí. Kladný postoj – tedy odpovědi „velmi spokojen“ a „docela spokojen“ – vyjádřilo 40 %, záporný – „docela nespokojen“ a „velmi nespokojen“ – pak 25 % dotázaných. Oproti loňskému identickému šetření to znamená pokles v důvěře o 10 procentních bodů, které se napůl „přelily“ do negativního a ambivalentního postoje. Aktuálně zaznamenaný odklon od příznivého hodnocení však podle sociologů ještě nelze považovat za „nastartování“ nového trendu – takový jev bude potvrzen či vyvrácen až v následujících šetřeních.
Z porovnání postojové orientace s věkem respondentů vyplývá, že nejčastěji spokojeni s lékařskou péčí jsou lidé do 29 let, nespokojenost začíná výrazněji narůstat od 45 let věku a nejvíce nespokojenou skupinou jsou občané starší šedesáti let.
Dotázaní měli též zhodnotit, zda lékaři a zdravotnický personál poskytují pacientům dostatek informací o jejich zdravotním stavu a možnostech léčby. Oba protipolné postoje tvoří přibližně stejně velké skupiny – 44 % respondentů si myslí, že je informací poskytován dostatek, 47 % má opačný názor. Hodnocení dostatečnosti obdržených informací souvisí mimo jiné se zdravotním stavem respondentů – se zhoršujícím se stavem narůstá i tendence k negativnímu hodnocení. Téměř 70 % dotázaných, kteří svůj zdravotní stav považují za špatný (tzn. odpovědi „docela špatný“ a „velmi špatný“), je přesvědčeno, že zdravotníci nemocným dostatek informací neposkytují.
Velmi výraznou převahu pozitivních odpovědí přinesla otázka: „Měl nebo neměl by se pacient podílet na rozhodování o léčbě své nemoci?“ – 34 procent občanů zastává názor, že „rozhodně měl“, a 46 procent, že „spíše měl“. Z výsledků průzkumu ale plyne, že aktuální situace v našem zdravotnictví s tímto postojem lidí příliš nekoresponduje. Většina dotázaných (53 %) totiž hodnotí reálnou možnost českých pacientů podílet se na rozhodování o své léčbě negativně. I tato skutečnost, podobně jako sféra poskytování informací zdravotníky, se podle sociologů zřejmě „podepisuje“ na nižší míře kladného hodnocení celkové lékařské péče.
Šetření CVVM zjišťovalo i způsob, jakým občané nejčastěji získávají informace o určitém onemocnění. Nejčastěji využívaným zdrojem se ukázaly být tiskoviny a letáky v čekárnách zdravotnických pracovišť (64 %), následují speciální rubriky v tisku, televizi a rozhlase (53 %), internet (36 %) a pacientské organizace (3 %).
V závěru výzkumu respondenti hodnotili vlastní zdravotní stav, resp. jeho subjektivní vnímání: 60 % jej považuje za dobrý (14 % za velmi dobrý), 28 % se vyjádřilo ambivalentně a 12 % se cítí zdravotně špatně (jedno procento považuje svůj stav dokonce za velmi špatný).
Zdroj: