Správné hodnocení ran je stále problémem

Motto symposia znělo „Pacient a chronická rána – hledání důvodů selhávání terapie“. Podařilo se tyto důvody na brněnském setkání identifikovat?

Smyslem již druhého ročníku interaktivního symposia je podívat se na problematiku hojení ran z komplexního hlediska – od patologie, patofyziologie a fyziologie, mikrobiologii přes celkovou a lokální terapii až k výživě. Na loňské akci jsme se podle výsledků z hlasovaní často setkávali s názorem, že není důležité, jak rána vypadá, a že stačí použít jakékoli krytí. A to je samozřejmě špatný přístup a první velký problém, zejména uvážíme-li, že je v současnosti na trhu obrovská záplava krycích materiálů. Je poměrně obtížné se ve všech prostředcích vyznat. Ukazuje se tedy, že je nutné, aby došlo k prohloubení znalostí a k porozumění principu hojení ran, a především pak ke správnému a přesnému charakterizování problému. Musí se provádět souhrnné hodnocení pacienta, které přihlíží k poškození tkáně, přidruženým onemocněním, aktuálnímu fyzickému a psychickému stavu pacienta.

Problém je samozřejmě i v tom, že každý pacient je polymorbidní, proto musíme řešit celou řadu různých diagnóz. A právě z tohoto důvodu je důležitý multioborový přístup, kdy každý specialista výraznou měrou přispěje k úspěšné léčbě pacienta.

Myslíte si, že v našich zdravotnických zařízeních již dobře funguje multidisciplinární spolupráce v této oblasti?

Domnívám se, že zdravotnictví u nás je na vysoké úrovni, a naopak bych řekla, že mnoho západních zemí by se od nás mohlo učit. Naši pacienti jsou velmi dobře a rychle vyšetřováni, dostupnost péče je výborná… Až na to, že si to ne vždy všichni uvědomujeme. Doufám však, že si u nás i nadále zachováme vysoký standard zdravotní péče – ať už ve státních či soukromých zařízeních.

Bohužel nevýhodou našich sester i lékařů je, že neumějí tak dobře prodat své znalosti a dovednosti, jako jejich zahraniční kolegové. Velkým problémem je jazyková bariéra. Velmi mě však potěšilo, když na letošním 18. evropském kongresu hojení ran, který se uskutečnil v Lisabonu, získala MUDr. Veronika Woskova z pražského IKEM první cenu za nejlepší poster „The Neuropad: A Simple Test to Evaluate Diabetic Neuropathy and Risk of Diabetic Foot Ulcer“.

Uvedla jste, že je na trhu k dispozici široká škála zdravotnických prostředků. Jak se v nich orientovat?

Velmi záleží na osobním přístupu, chuti vzdělávat se a vlastní zkušenosti. Pokud špatně zhodnotíte celkový stav pacienta i ránu a použijete skvělý prostředek, který však nebude fungovat, tak jej zavrhnete. Naopak jestliže budete mít dobře pojmenován problém, aplikujte správný prostředek na hojení ran, výsledek se dostaví a budete nadšeni. Jak už jsem zdůraznila, vše závisí především na dobrém zhodnocení celkového stavu pacienta, příčin vzniku a odečtení rány. Pak teprve můžete udělat vše pro zlepšení kvality života nemocného.

Kam by se péče o chronickou ránu měla posunovat dál? Co by mělo v ČR následovat v nejbližších letech?

Určitě budou v budoucnu vznikat specializovaná centra na hojení ran a rozhodně by se měly rozšiřovat podologické ambulance – zejména s ohledem na obrovský nárůst pacientů s diabetem. Podle mého názoru by také do procesu hojení ran měly být více vtaženi praktičtí lékaři. Mnoho převazů samozřejmě mohou zajistit agentury domácí péče, ale musíme si uvědomit, že hojící ránu měl nejméně jednou týdně vidět i lékař a že poskytování domácí péče je většinou limitováno pouze na velká města. A zde by právě velkou roli mohly sehrát ordinace praktiků, což je ale bohužel spojeno především s financováním.

Určité problémy by také mohly zajistit i charitativní organizace, ale jejich pracovníci musejí být erudovaní v této problematice.

Zdroj: