Srdcem jsem stále ve své rodné zemi

Můžete přiblížit našim čtenářům zemi, z níž pocházíte?

Moje rodná země, Etiopie, se nachází v tzv. Africkém rohu, což je subsaharská oblast východní Afriky, která vybíhá do Arabského moře a připomíná tvarem konvici. Je to země s nejstarším osídlením a nezažila co ostatní země Afriky, kolonizaci. Svoji nezávislost si zachovala i během druhé světové války, kdy její obyvatelé statečně bojovali proti italské okupaci. Od té doby bohužel v zemi zuří občanská válka a u moci se střídají stále noví a noví diktátoři. Etiopané jsou velmi chudí a všeobecně málo vzdělaní. Jediné zaměstnání často nacházejí v armádě složené většinou z mladých lidí, kteří nemohli dále studovat. Etiopie je významným vývozcem kávy, bohužel v roce 1993 došlo k odtržení severní provincie Eritreje, a Etiopie tak přišla o přístup k moři.

Jaké či jaká náboženství etiopané vyznávají?

Do roku 1974, kdy byl svržen poslední císař, který vládl od roku 1930 (s pětiletou přestávkou při italské okupaci), bylo oficiálním náboženstvím křesťanství, nicméně současně byly tolerovány i jiné víry. Avšak v roce 1974 byla nastolena vojenská diktatura a země se od té doby oficiálně k žádnému náboženství nehlásí. Nicméně obyvatelé jsou věřící a je zde zastoupeno vysoké procento původních křesťanů, dále pak muslimové, židé, animisté atd. Země slaví mnoho křesťanských svátků, během nichž dokonce utichají i neustále zuřící boje.

Co vás přivedlo do České republiky?

Když jsem se rozhodl, že půjdu studovat, měl jsem na výběr ze tří zemí. Pouze program tehdejší ČSSR však nabízel studium přímo na fakultě dětského lékařství, o něž jsem měl enormní zájem zejména vzhledem k důležitosti oboru pro mou rodnou zemi. Tak jsem si jej vybral a jsem přesvědčen, že to byla dobrá volba.

Jaké byly vaše začátky v České republice?

Celkem dosti složité, protože moje rodná řeč oromština nebo tehdejší oficiální jazyk amharština jsou řeči naprosto odlišné od češtiny. Ale zvládl jsem to zejména díky vynikající učitelce českého jazyka prof. Bytelové, na jejíž systém výuky dodnes rád vzpomínám. Začal jsem studovat na fakultě dětského lékařství, nyní 2. lékařské fakultě, kde jsem promoval v roce 1992. Bylo to období obrovské nejistoty v mé rodné zemi, kde byla u moci prozatímní vláda ovládaná separatisty severu. Z tohoto důvodu jsem se nemohl do Etiopie bezpečně vrátit a nastoupil jsem na postgraduální studium. Setkal jsem se s velkým pochopením a dostal možnost atestovat z pediatrie. Měl jsem představu, že budu pomáhat dětem ve své rodné zemi...

...a nestalo se tak?

Bohužel nikoli, nebo respektive ne přímo. Když jsem se po atestacích vrátil domů, všichni byli mým návratem velice překvapeni a můj vlastní otec trval na tom, abych zase odejel pryč dříve, než se mi něco stane. Tak jsem se vrátil do České republiky a začal hledat uplatnění, což nebylo v té době lehké. Zareagoval jsem na první inzerát a získal místo na pracovišti klinické farmakologie v IKEM, především díky tomu, že j sem se ve své disertaci trochu věnoval i experimentální farmakologii. Moje pracoviště mi umožnilo stážovat na Pediatrické klinice IPVZ ve FTN a složit 2. atestaci z pediatrie, za což jsem dodnes velmi vděčný. Dále jsem se specializoval v oboru klinická farmakologie a dnes pracuji ve FN Motol.

Ale přesto, alespoň na dálku, pomáháte.

Ano, a nejen na dálku. Založil jsem Etiopskou komunitu v České republice, jejímž cílem je nejen pomáhat mým krajanům, kteří se ocitnou ve špatné situaci tady, u vás, ale taky prezentovat kulturu naší vlasti v České republice. Například nedávno jsme zorganizovali setkání na zámku v Blatné, kde během svého života pobýval i fyziolog a lékař světového významu Jan Evangelista Purkyně. Moje česká rodina sponzoruje studium dětí v Etiopii a podařilo se mi vlastním příkladem přesvědčit i další české kolegy, aby učinili totéž. Mimo jiné v období stupňujícího se sucha Etiopská komunita v ČR s pomocí Kolejí a menz UK (kolej Jednota) uskutečnila sbírku pomoci etiopským dětem. Sbírku jsem předával osobně prezidentu Etiopského červeného kříže Shimelisovi Adugnovi.

Jaký je život dětí v Etiopii?

Jsem vždycky velmi překvapen, co všechno etiopské, potažmo africké děti vydrží, hlad, žízeň, útok různých chorob. Jsou ve velmi špatném stavu a přitom není výjimkou, že urazí bez problému pěšky vzdálenost 100 km. V zemi řádí tetanus, AIDS, hepatitidy, tuberkulóza, očkování je na velmi nízké úrovni, informovanost obyvatel téměř nulová, dostupnost lékaře velmi špatná.
V zemi je obrovská novorozenecká úmrtnost, podle údajů CIA je to 82,64 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí. Přitom porodnost je vysoká, na jednu ženu připadá v Etiopii v průměru 6,17 dítěte.

Co se týče tuberkulózy, komentoval jste jednu studii, která hodnotila, proč pacienti přerušují chemoterapeutickou léčbu TBC v Etiopii...

V té studii se psalo, že hlavním důvodem přerušení léčby je velká vzdálenost zdravotnického zařízení od místa bydliště. Já jsem přesvědčen, a ve svém komentáři jsem to takto vyjádřil, že dostupnost je samozřejmě špatná, nicméně důvodem, proč terapie není účinná, je podvýživa obyvatel. Ta je příčinou, proč pacienti samovolně přeruší léčbu, kvůli nežádoucím účinkům vystupňovaným v důsledku špatné výživy. Dříve, než se nastartují nějaké očkovací programy, je potřeba zajistit pro obyvatele dostatek jídla a tekutin, jinak to nemůže fungovat.

Ještě se vraťme k etiopské komunitě v Čr, kterou jste založil. Vy jste v rámci této společnosti pořádal sbírku na jednu nemocnici v Addis Abebě?

Ano, pořádali jsme sbírku na nemocnici Fistula, což je zařízení, které založili manželé Reginald a Catherine Hamlinovi z Austrálie. Dívky v Etiopii jsou vdávány velmi mladé, často už ve 12 letech a velmi brzy porodí dítě. Navíc jsou velmi fyzicky vyčerpávány. Často u nich dojde k rozvoji porodnických fistul a ženy jsou pak exkomunikovány ze společnosti. Nemocnice Fistula se zabývá výhradně tímto problémem. Nelze nevzpomenout, že ČLS JEP přispěla významnou částkou během námi pořádané sbírky pro tuto nemocnici.

Vy jste ji osobně navštívil a osobně jste předával vybranou částku doktorce Hamlinové, která nemocnici stále vede. můžete nám toto zdravotní zařízení přiblížit?

Nemocnice vypadá jako obrovská stodola, má mnoho pokojů a každý z nich má zhruba 60 lůžek. Budova má zvedací plechovou střechu sloužící místo klimatizace. Když ženy přijdou do nemocnice, místo v čekárně sedí venku na trávníku. V nemocnici stráví kvůli náročnému chirurgickému výkonu poměrně dlouhý čas. Během pobytu projdou různými programy, které jsou zaměřeny na jejich vzdělávání - většina etiopských žen je negramotných, takže se především učí číst a psát. Kromě toho se některé naučí sesterskou práci a po uplynutí doby rekonvalescence zůstávají jako zaměstnankyně. Nemocnice je naprosto soběstačná ve všech směrech, její součástí je i zemědělská část, kde se pěstuje zelenina. Co se týče např. laboratorního zázemí, má nemocnice jednu laboratoř s jednou zaškolenou laborantkou, všechny přístroje pocházejí z darů. Doktoři jsou v nemocnici dva, doktorka Hamlinová a její kolegyně, Etiopanka, doktorka Mulu.

Vaše návštěva nemocnice proběhla v roce 2005. Byl jste od té doby v Etiopii?

V Etiopii jsem neustále srdcem, ale pravda je, že to byla zatím moje poslední návštěva. Během roku 2006 jsem zorganizoval demonstraci za propuštění neprávem uvězněných lidí, politických vězňů a univerzitních studentů. Vzhledem k tomu, že diktátorský režim má informátory všude, bylo zřejmé, že se o našich aktivitách velmi dobře vědělo, na což nás upozornily některé domácí zdroje. Za vlády této politické garnitury se návštěvě Etiopie vyhýbám; diktátorský režim nesnese odpor a mohl bych být jedním z mnoha, kdo beze stopy zmizeli.

Vraťme se ještě k vaší nynější práci. Pracujete jako klinický farmakolog, čím se tento obor zabývá?

Obor klinická farmakologie je interdisciplinární a jeho efekt značně závisí na spolupráci mnoha medicínských specializací. Farmakolog je v zemích s vysokou úrovní medicíny členem transplantačních týmů a etických komisí, kde se rozhoduje o studiích na humánních subjektech. V rámci klinik se uplatní především v oblasti pediatrie, neonatologie, geriatrie, intenzivní péče, transplantace, onkologie, infektologie, toxikologie, kde může významnou měrou napomáhat optimalizaci terapie. V nemocnicích, kde se neprovádějí klasické studie na zdravých dobrovolnících, je jeho role redukována na konzultační činnost pro jednotlivé pacienty. V zemích, jako jsou Anglie, USA, skandinávské státy, patří klinický farmakolog k vysoce uznávaným a potřebným konzultantům, např. antidota jsou aplikována přímo a pouze ve spolupráci s ním. Jeho vzdělávání je jedním z nejnákladnějších a časově nejnáročnějším oborů. V České republice se o koncepci oboru klinické farmakologie zasloužil nedávno zasnulý profesor Zdeněk Modr. Mimochodem tento významný, nesmírně lidský Čech mne přitáhl k pediatrické klinické farmakologii, jíž se v té době nikdo nezabýval. Časem jsem pak zjistil, že pediatrie a geriatrie jsou velmi významná pole působení klinického farmakologa.

V čem přesně spočívá vaše práce?

Nyní působím jako konzultant hlavně při terapeutickém monitorování léků, tzv. TDM (Therapeutic Drugs Monitoring). Moje vyjádření je potřeba hlavně tam, kde se předpokládá vysoká individuální variabilita ve farmakokinetice a farmakodynamice některých léků a samozřejmě u některých nemocí, jako je cystická fibróza, u které mají pacienti odlišnou schopnost eliminace léků ve srovnání s běžnou populací. Pediatrii jsem studoval pro svou rodnou vlast Etiopii, klinickou farmakologii dělám pro svou druhou zemi a rodnou vlast svých dětí, Českou republiku.

Zdroj: Medical Tribune