Statiny, fibráty a jejich kombinace v léčbě hyperlipoproteinémií
Statinům a fibrátům bylo v posledních letech věnováno na stránkách odborného tisku tolik prostoru, že se na první pohled zdá nový přehled této tematiky, který se vám dostává do rukou, plýtváním času autorů i čtenářů. Podrobnější pohled na tuto problematiku ale ukáže, že právě na poli hypolipidemické léčby došlo v posledních letech k řadě změn, které jistě zasluhují komentář. Kromě toho i zopakování známých faktů v novém kontextu může pomoci najít nové významy dlouho užívaných léčebných postupů. Následující stať si klade za cíl shrnout základní informace o hypolipidemikách ze skupiny statinů a fibrátů, se zaměřením na novinky z posledních let týkající se této problematiky. Statiny a fibráty ovlivňují příznivě složení a množství lipoproteinových částic v krevní plazmě, a přispívají tak k základnímu cíli, jímž je prevence kardiovaskulárních chorob. Přestože máme tyto léky k dispozici již řadu let, je kontrola hyperlipoproteinémií u nemocných s vysokým kardiovaskulárním rizikem nedostatečná a cílových hodnot krevních lipidů dosahuje necelá třetina z nich. Zatímco v minulosti jsme byli zvyklí zaměřovat se pouze na hodnocení a ovlivňování celkového a LDL cholesterolu jako hlavních nositelů aterogenního působení, dnes již víme, že plazmatické koncentrace triglyceridů a HDL cholesterolu jsou přinejmenším stejně významné. Rozsáhlé intervenční studie prokázaly účinnost a bezpečnost statinů i fibrátů u širokého spektra pacientů v primární i sekundární prevenci aterosklerózy. I přes množství informací, které jsme z těchto výzkumů získali, zůstává stále řada nezodpověděných otázek a rozporuplných doporučení. Kdy indikovat hypolipidemickou farmakoterapii? Je vhodná pro mladé, nebo naopak starší pacienty? Jaký typ preparátu zvolit? Je zvolená léčba dostatečně účinná a nepřináší s sebou riziko významných nežádoucích účinků? To jsou jenom některé otázky, na které se budeme snažit v následujícím přehledu odpovědět.
Statiny je souhrnné označení pro lékovou skupinu, která snižuje plazmatické koncentrace lipidů zásahem do nitrobuněčné syntézy cholesterolu. První statin (mevastatin) byl objeven Japoncem A. Endem v polovině sedmdesátých let. Trvalo deset let, než se derivát mevastatinu označený jako lovastatin dostal do klinické praxe. Po dalším přírodním statinu pravastatinu byl připraven simvastatin jako první semisyntetický statin. Poté následovaly další, plně syntetické statiny fluvastatin, atorvastatin a cerivastatin. Na počátku třetího tisíciletí se objevují nové, účinnější molekuly označované někdy jako „superstatiny“, jakými jsou rosuvastatin a pitavastatin.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2004, strana 53
Zdroj: